Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Leonard Carpenter, spisovatel narozený v roce 1948, kromě několika knih o nesmrtelném hrdinovi Conanovi stačil napsat i hororovou povídku Osvícení. Co se týče svalnatého bojovníka Conana, v roce 1995 stvořil dílko nazvané Conan gladiátor a o pár let později pod jeho jménem vyšly i další knihy s conanovskou tématikou, např. Conan vládce černé řeky.

Carpenterův styl mě po pravdě nijak zvlášť neoslovil. V knize Conan gladiátor se prezentuje poměrně jednoduchým jazykem a dokola se opakujícím spojením, jako rozložitý muž či mohutné pletence svalů. Zpočátku jsem tedy zrovna nadšená nebyla, ale nakonec mě překvapivě upoutala zápletka z mého pohledu lehce "přitažená za vlasy". Knihu jsem tedy přečetla, ale nijak zvlášť mě nezaujala. Navíc konec byl celkem jasný již na začátku - Conan bez větších zranění přežije všechny nástrahy života a neohroženě se vrhá do dalšího dobrodružství.

V hospodské rvačce Conan zraní cirkusového zápasníka Rogantha, a jelikož evidentně nemá co dělat, nechá se celkem snadno přemluvit svalnatou akrobatkou Sathildou, aby zraněného muže zastoupil při představeních. S cirkusovou společností se sžije poměrně rychle, přivlastní si Sathildu a brázdí zemi společně s kočovnými umělci. Potulný cirkus se na své cestě střetne s cizincem Zagarem, a pod příslibem vystupování v Cirkuse s ním odebírají do Luxoru, hlavního města Stygie. Tam vládne tyran Commodor a lid ho miluje především díky zápasům, které pořádává v aréně. Po příjezdu do města je cirkus nedopatřením nahnán rovnou do arény. Vyděšení umělci se utkají s rozzuřenými býky a tlupou pouštních válečníků, a protože přežijí, vše je v pořádku. Nikdo to moc neřeší, Conanovi se dokonce zabíjení zalíbí, a díky přitažlivému platu se stává gladiátorem. Jeho milenka a ostatní cirkusáci se také činí a předvádějí v okolí arény své umění. Předchozí aférkou se již nikdo nezabývá a nováčci rychle zapadají do rytmu luxorského života. Conan se stane miláčkem publika a získá si přízeň i samotného Commodora. Vládce Luxoru mu - kdo ví proč - věří natolik, že ho najme jako osobního strážce a společně se vrhají do námořní bitvy v aréně. Tyran ji uspořádal, aby si získal ještě více obyvatel na svou stranu a byl znovu zvolen do funkce. To se jeví celkem reálně, až do doby, kdy se bitva vymkne z rukou. Zdi arény nevydrží nápor vody, popraskají a rázem se město potýká s rozběsněným vodním živlem, krokodýly, žraloky či uprchlými piráty, kteří na nic nečekají a rabují, co jim síly stačí. Conanovi se nepodaří ochránit Commodora, který sice není zahuben hrozivými zvířaty ani povodní, ale jedním z gladiátorů. To silákovi nijak žíly netrhá, vypořádá se s gladiátorem a "překvapivě" přežije i další nástrahy, dokonce bez většího zranění. Využije zmatku po nehodě pro krátkou rekonvalescenci, a právě včas se vydává hledat štěstí jinde.

Conan se zde jeví jako naprosto kladný hrdina, téměř bez jediné chybičky. Rozložitý muž s mohutnými pletenci svalů po celém těle, to je on! Cimmeřan vyšší vypracované postavy se často setkává s obdivem ke své osobě. Díky tomu zaujal i Sathildu, vypadá to, že tu opravdu miluje, ale když se na konci rozhoduje co dál, jeho milenka mu v odchodu nijak nebrání. Příliš se nezabývá tím, co si myslí ona, sám si logicky odůvodní svůj odchod a bez závazků mizí v dál se svým kamarádem.
Přátelům to on zjevně věrný je. Přátelství je totiž pevnější než láska, alespoň u Conana to tak zjevně je. Když měl v aréně bojovat proti svému evidentně omámenému příteli, ze všech sil se snažil ho přivézt k vědomí. I když mohl vyhrát, získat větší slávu a peníze, neudělal to. Raději prohrál a zachránil svého kamaráda. Poté odhalí špinavosti, jenž se odehrávají v Cirkuse a volá po spravedlnosti a pomstě. Marně! Obětavý gladiátor začne najednou filozofovat a upadne do deprese. Přemýšlí o tom, že zabíjení pro zábavu je špatné. Nastane úplný zvrat v jeho smýšlení a zčista jasna se mu boj hnusí a s vystupováním v aréně chce skončit. Jenže je tu problém. Před svým sáhodlouhým uvažováním již slíbil Commodorovi, že mu bude dělat strážce při boji v aréně naplněné vodou. Bojovník tedy neví, jak se rozhodnout, je silně rozpolcený, ale nakonec opět zvolí hrdinskou cestu a když už jednou něco slíbil, rozhodne se to dodržet. Jeho poslání mu sice nakonec nevyjde, ale přece jen snaha byla.
Conan ovšem není jen tupá hora svalů a šlach, kupodivu se u něj objevují i záchvěvy inteligence, což u podobných svalnatých maníků není až tak obvyklé. V aréně se projeví jako schopný vojevůdce a dřív než kdokoli jiný přichází na lsti a úskoky protivníků. I v závěrečném námořním střetu jediný pochopí, oč se nepřátelé snaží. I když je prokoukne, tak stejně prostě nestihne varovat své spolubojovníky, takže jeho dedukce vyjdou naplano. Ale on to věděl!

Conan jako gladiátor se mě osobně moc nezdál. Možná to bylo autorem L.Carpentrem nebo možná chrabrý zápasník Conan není to pravé pro mě. Těžko říct...