Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Občas se mi stane, že zalituji své investice do vstupenky ať už na výstavu, do divadla nebo do kina. 16. února jsem zhlédla německý film My děti ze stanice ZOO (Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof ZOO). Musím říct, že své peníze jsem nemohla investovat lépe.

Promítání se konalo v Bio Illusionu na Vinohradech. Jednalo se o premiéru tohoto snímku v České republice. Natočil ho režisér Uli Edel v roce 1981! Byla jsem překvapená, že v hledišti seděla spousta lidí všech věkových kategorií, ale vzápětí mi došlo, že kniha (My děti ze stanice ZOO) autorky Christiane F., která byla předlohou filmu, je již starší, a tak tu možnost přečíst si ji mělo již několik generací. Jde tedy o kultovní knihu. A nejinak tomu bylo s atmosférou v sále, která se od ní nikterak nelišila. Tu "správnou kultovnost" završila sluchátka, z nichž se linul překladatelčin hlas rovnou do našich uší. Film se totiž promítal v původním německém znění bez titulků.

Po dobu 135 minut se na plátně odvíjel příběh 14leté dívky, prožívající svou první lásku s drogově závislým chlapcem. Rozpoutal se divoký kolotoč "absťáků", snah o přežití, placeného sexu, žebrání, pokusů o vyléčení, smrti a lásky s chutí heroinu.

Herci byli perfektní. Jejich výkony byly velmi přesvědčivé, prožívané, ale nepřehrávané, jako se tomu někdy stane u filmů s drogovou tematikou. Prostředí natáčení bylo reálné, stejně jako efekty, jichž bylo zapotřebí při realizaci scén s injekční stříkačkou. Skvěle vybraná hudba podmalovávala smutný děj. Celé promítání ve mně zanechalo hluboký dojem. Zážitek byl o to mocnější, že se jedná o autobiografii.

Film vám mohu vřele doporučit, ale rozhodně na něj nechoďte, máte-li špatnou, smutnou nebo jakoukoli jinou ponurou náladu.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/recenzie/my-deti-zo-stanice-zoo-film.html