Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na hru jménem Právo silnějšího jsem se vypravila se svými spolužáky dne 6. února 2009 něco málo po jedenácté hodině. Šli jsme tam s tím, že téměř ani nevíme, na co jdeme, ale věděli jsme, že to určitě musíme vidět, protože je to školní akce. Říkala jsem si, že pokud bude představení alespoň trošku podobné tomu loňskému (Ach, ta něha našich dam!), bude to bezva.

Tři trosečníci se plaví po moři, bez naděje na záchranu, a hladoví. Jediným jejich majetkem je starý ošuntělý a téměř prázdný kufr. Tu jim zbývá jediná možnost - jeden z nich bude muset být obětován a sněden. Ale kdo se vzdá svého života pro blaho ostatních?

Obsahem divadelní hry je slovní "boj" o přežití. Muži rozmlouvají, agitují jako ve volbách, navzájem se "shazují", dělají ze sebe chudáčky... Nakonec se dva proti třetímu spiknou a dohodnou se na své oběti. Už si prostírají k jídlu. Ten třetí chudák se jim to snaží rozmluvit. Marně. Nakonec pochopí, že nemá cenu se vzpírat osudu. Už chce jen vyslovit posledních pár slov před koncem svého už tak krátkého života. Promlouvá před svými "přáteli" s hlavou vztyčenou a beze strachu. Ostatní dva už se připravují k jídlu. Teď chybí u prostřeného "stolu" snad jen sůl.

"Kde je sůl?"
"No přece v kufru!"
"Ale příteli, tady je ta poslední konzerva s jídlem."
"Ale vždyť..."
"Nerušte, nechte ho domluvit!"

V tuto chvíli děj hry končí a zhasíná světlo v sále. Po chvilce se opět rozsvítí a herci se uklánějí.

Příběh je plný absurdních situací a zvláštní atmosféry. Nejvíce mě zaujala mimika všech herců. Cílem této tragikomedie o trosečnících, lidské nenasytnosti a sobectví bylo hlavně poučit diváka. Jako by hra chtěla, aby se člověk zamyslel sám nad sebou. Celý děj hry se odehrával na voru a moři okolo, kde se postupně setkali tři muži ještě s pošťákem a sluhou. Sluhu a zároveň i pošťáka hrála dívka, což se mi vůbec nelíbilo. Hra byla především o "bojovných" dialozích. Na jevišti se potkávají tři různé typy mužů. Vůdce, pan hrabě, životem protřelý sirotek, dále kuchař, který za cenu svého života udělá cokoliv, a finančník, nervózní chlápek, jenž se nechce vzdát svého života, přesto mu nic jiného nezbývá.

Délka představení byla asi 30 minut, přirozeně bylo bez přestávky. Trošku jsme se zdrželi při příchodu, měli jsme problém s malými věšáčky a velkými bundami. Netrvalo to ale moc dlouho. Škoda že vystoupení ani chvilku nedoprovázela nějaká zajímavá hudba. Jelikož se hra odehrávala na voru, čekala jsem, že to bude nějak lépe poznat; podle mě to chtělo alespoň nějaké doplnění moře jako náznak prostředí.

Kdybych měla zhodnotit řešení kostýmů, řekla bych, že k prostředí voru se mi vůbec nelíbila sváteční saka s kalhotami a naleštěnými černými botami. Jinak řešení prostoru bylo velmi dobré - malé jeviště se nacházelo uprostřed sálu tak, aby na něj bylo vidět ze všech stran. Hrálo se v takzvaném Modrém sále v LŠU v Novém Strašecí. Výkony herců byly jako profesionální. Jen mi vadilo, že jeden nejmenovaný při zápolení s některými už tak nesrozumitelnými a nezajímavými slovy prskal. Nechtěla bych sedět v první řadě...
Jinak všechny výkony byly vyrovnané a skvěle se doplňující. Místy se ocitlo nějaké naznačení vtipné situace, většinou ale jakoby vyšumělo do prázdna. V divadle se čas od času stává, že přijde i na výpadek textu, zde tomu tak nebylo. Příběh plný zvratů a nečekaných situací se mi i přesto moc nelíbil. Myslím, že v podání starších hochů by to vypadalo lépe (tím nemyslím, že by mladí špatně hráli, jen osmnáctiletí kluci podle mě nemohou hrát role vyspělých mužů).

Věc, kterou bych vytkla, je fakt, že hra nebyla reálná.

Po představení následovalo uklánění herců a potlesk diváků. My studenti jsme za představení platili 30 korun. Představení se celkem povedlo, kdybych měla možnost jít ještě jednou, již bych ovšem nešla.