Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Válka profesora Klamma je unikátní současná německá hra, pojednávající o smyslu školství

Jaké divadelní představení může oslovit diváka více než to, kterého je sám divák součástí. Tuto nevšední formu divadla jsme měli možnost vyzkoušet v divadelní hře Kai Hansela, Válka profesora Klamma.

Nevšední jeviště v podobě klasické třídy, plné nám velice dobře známých dřevěných lavic, muselo okouzlit každého, kdo vstoupil do záře reflektorů malého pražského divadélka Minor. Ne každý měl tu možnost okusit napjatou atmosféru mezi z počátku tvrdou osobností profesora literatury Klamma a námi diváky sedícími v našich pasivních hereckých rolích za deskami dřevěných lavic.

Bylo to naprosto dokonalé, Oldřich Navrátil alias profesor Klamm nám doopravdy propůjčil pocit žáků, jež prožili hrůzy při smrti spolužáka, a také nenávist, kterou jsme v tu chvíli k jemu samému cítili. Naprosto vydařeným prvkem bylo částečné zapojení několika pasivních herců do děje, když svými otázkami propůjčil charakter a jména jeho skutečných žáků právě nám. A s otázkou na rtech probodával nás, jako jeho skutečné žáky, pohledem. Mnohdy mi běhal mráz po zádech, a možná se mi i na chvíli zdálo, jako bych viděl jemné náznaky improvizace, v momentu, kdy k jednomu z nás hovořil. Jako by hledal skutečný charakter osoby, k níž promlouval.

Každý pozorný divák postřehl, jak se osoba profesora literatury minutu od minuty mění. Z tvrdého a zarputilého muže se postupem času a vlivem odporem sršící třídy stává zoufalý ztracenec. Profesor pod nátlakem viny a alkoholu rozmlouvá s mlčící třídou naprosto jiným stylem, než byla doposud zvyklá, a prozrazuje věci, jež ani sám nechce. Neústupnost a tvrdohlavost, ke konci už nepochopitelně bezemoční třídy, způsobuje čin, kterým profesor ukončuje svůj život, ale i celé divadelní představení.
Stále si kladu jednu otázku. Měl jsem já, anebo tedy student Marek, kterého jsem představoval, vykřiknout?

Síla představení musela určitě zasáhnout každého z přítomných. Ale nás, herce sedící za deskami lavic, se dotklo něco jiného. Něco, co se jen těžko popisuje slovy.