Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dne 15. listopadu 2005 jsme měla možnost zhlédnout v malém sále Divadla Oskara Nedbala zábavný pořad: "Vítězný únor" písničkáře Jana Buriana. Musím se přiznat, že po ránu nebyla moje nálada nejlepší, ale jen co Jan Burian promluvil, úsměv se mi na tváři rychle objevil. Nemohu opomenout, že mírným sarkasmem, se kterým komentoval dobu 80. let a život na našem území v době komunismu, se výborně trefil nejen do mého vkusu. Také mi jak vyjadřováním, tak vzhledem, připomínal Zdenka Izera. Své vyprávění prokládal písničkami, při kterých se i na té poslední kamenné tváři objevil úsměv. Hrály se hity jako: Kanárek, Železná neděle, Blues čtvrté kategorie, Veselá píseň o smrti. Dovolím si tvrdit, že se jeho výborným smyslem pro humor zaujal více než 90 % publika a navíc výborně dokázal mládeži vysvětlit důležitá fakta o době, o které moc neví. Zájem publika se projevil i tím, že když Jan Burian před přestávkou dal možnost na papíry napsat otázky týkající se čehokoliv, o tužky se diváci málem poprali. Druhá část byla zahájena písněmi: Hlídači slov, Píseň o dvou hlavách, Atomová ukolébavka, Zavařování a nechyběla ani skladba Anna a její věšáci, kterou v současnosti zpívá Lenka Dusilová. Pauza mezi písněmi byla proložena odpověďmi na divácké dotazy. Diváci Jana Buriana opravdu nešetřili, ale on odpovídal s naprostým klidem a humorem na otázky týkající se jak politiky, tak jeho osobního života. Mluvil hodně hovorově, občas použil i vulgarismy. Jeho písničky měly vtip a spád a tohle podle mě diváky nejvíce zaujalo. Celý program skončil písní Richard. Mám-li tento pořad zhodnotit jedním slovem, nemůžu jinak než vynikající. Jediné, co se tomuto představení dá vytnout, je to, že bylo moc krátké.