Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Duo Angelorum - říkají vám něco tato dvě slova? Vím, že celý název doslova nepřeložíte, ale pod prvním slůvkem duo si každý určitě představí, že se bude jednat o něco, v čem budou hrát hlavní roli dva lidé. Už samotný překlad tohoto slova zní "dvojice". Přesněji jde tedy o duet dvou umělců - v našem případě umělkyň. Jsou to především hudebnice, jež hrají na ty nejkrásnější a nejkouzelnější nástroje na světě. Neexistují snad lepší, které by vydávaly tak nádherné tóny jako právě tyto dva. Tedy alespoň pro mě. A o které dva instrumenty jde? Řeč je o harfě a houslích. A když se sladí dohromady, pak to opravdu musí být potěšení pro posluchačovy uši. Pro ty moje rozhodně!

Ale zpátky zase k onomu vznešenému názvu. Duo Angelorum představuje spojení královské harfy a houslí, v tomto úžasném duetu navíc nechybí ani zpěv. Samozřejmě, nejde tady jen o hudební nástroj. Musí ho vzít do ruky ta správná osoba, která jej umí ovládat, tedy umí na něj krásně hrát. A právě těmi jsou dvě velice nadané ženy, jež bych vám nyní chtěla v krátkosti představit.

Jmenují se Katarína Ševčíková a Vítězslava Pajerová.
Katarína patří mezi vyhledávané harfistky nejen v České republice, ale i v zahraničí, kam jezdí na svá pravidelná vystoupení. Narodila se na Slovensku a svůj vztah k hudbě zdědila po otci. Ve svých pěti letech si nejprve "osahala" klavír a pak se už naplno věnovala harfě. Vystudovala konzervatoř a od roku 1999 žije v Mariánských Lázních.
Druhá dáma, Vítězslava Pajerová, se narodila roku 1983 v Plzni, kde dodnes žije. Věnuje se zpěvu a na svůj hudební nástroj - housle - hraje také od malička. Zpívat začala v dětském pěveckém sboru ve svých šesti letech. Je zajímavé, že vystudovala oděvní průmyslovou školu. Ve své plnoletosti se dala na operní zpěv, jenž studovala u soukromých učitelů na konzervatoři v Plzni.

V letošním roce jsem již výše zmíněné lázně navštívila a využila příležitosti poslechnout si jejich jedinečný koncert, který se přesněji konal ve středu 31. července. Všichni milovníci zmíněných nástrojů a také ti, kteří měli chuť poslechnout si vážnou hudbu, byli zváni do čtyřhvězdičkového hotelu Hvězda, který je v Mariánských Lázních umístěn na moc krásném Goethovu náměstí. Koncert se konal v takzvané meziprostorové hale tohoto významného lázeňského hotelu. Vstupné bylo zdarma, takže účast byla docela hojná.
Začátek byl stanoven na půl osmou hodinu večerní, ale umělkyně samotné vystoupení zahájily až v osm, jelikož se vyskytl menší technický problém.

Když jsem se před koncertem podívala na seznam připravených skladeb, zjistila jsem, že jich mají nacvičeno celkem osmnáct. Při koncertu jsme pak měli možnost vyslechnout v jejich podání hudební díla například od těchto známých umělců: Wolfgang Amadeus Mozart, Ennio Morricone nebo Giulio Caccini. Některé písně byly napsány v latinském nebo anglickém jazyce. Pouze tyto tři byly v češtině: "Romeo a Julie", "Sonáta pro harfu" a "Princi, můj malinký, spi", která byla hrána až v samotném závěru. Byla to taková příjemná tečka na zakončení dne.

Podle názvů skladeb jsem znala pouze dvě, a sice "Ave Maria" a "Once Upon a Time in the West", tedy "Tenkrát na západě" - je to mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších skladeb, co se vážné hudby týká.
Musím ještě podotknout, že písně nebyly pouze hrané. Několik z nich bylo i zpívaných. Vítězslava nám ukázala nejen to, že umí krásně hrát na housle, ale předvedla i svůj druhý um - operní zpěv. S přehledem zvládla operu jak v latině, tak v angličtině.

Z koncertu, jehož tóny mi potom ještě dlouho dobu zněly v uších, jsem odcházela nadšená, velice příjemně a optimisticky naladěna. Virtuosky se na své vystoupení perfektně a precizně připravily. Byly famózní. Hodně se mi líbily i jejich překrásné šaty, které měly na sobě. Oběma to opravdu moc slušelo. Vypadaly téměř jako královny, jen ta korunka ještě chyběla.

I přestože nastaly před koncertem mírné technické komplikace, o kterých jsem se zmínila výše, naše milé dámy tato situace vůbec nerozhodila, neznervózněly z toho (tedy alespoň to na ani jedné nebylo znát), ale spíše naopak všem přítomným dokázaly trpělivě vysvětlit, proč budou vystupovat později, a to dokonce bez použití mikrofonu a ještě k tomu v ruštině i němčině. Za tento jejich počin jim dávám palec nahoru.

Rovněž bych vyzdvihla fakt, že na tento koncert nebylo vybíráno žádné vstupné, což považuji skoro za zázrak, protože většina takových kulturních akcí ve zdejších lázních je bohužel zpoplatněna.

Jediné, co se mi na koncertu nelíbilo, bylo prostředí, ve kterém se koncert odehrával. Možná by bylo lépe, kdyby se uskutečnil buď v jiné hale, nebo venku. Ptáte se proč? Jednak v místě konání koncertu mi trochu vadila akustika a také zde byl ne zrovna moc příjemný vzduch (jelikož chodby v tom super úžasném hotýlku není možné dostatečně vyvětrat). Ale vůbec nejhorší byl "prvotřídní", prosklený a také "mluvící" výtah, který koncert chvílemi narušoval, a pokud se k němu člověk trochu přiblížil, mohl z něj ucítit i docela nepříjemný zápach. Ale i přes tyto uvedené drobné nedokonalosti, za které virtuosky snad ani nemohly, mám na tento koncert krásné vzpomínky.

Na závěr této mé práce bych chtěla ještě zmínit jeden nádherný citát, který mluví o hudbě: "Hudba je řeč andělů. Rozechvívá naše srdce a v hlubokém pohnutí nám dává zažít to, o čem slova ani netuší."