Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha Egypťan Sinuhet je historický román, jehož český podtitul zní Patnáct knih ze života lékaře. Mika Waltari, jenž dílo napsal, byl nejznámějším a také nejproduktivnějším finským autorem. Byl to spisovatel, překladatel, dramatik a scénárista. Jeho nejproslulejším dílem je právě Egypťan Sinuhet.

Kniha je psána v první osobě. Sinuhet, Ten-jenž-jest-osamělý a syn divokého osla, popisuje svůj život od začátku do konce. O tom, jak ho dva manželé adoptovali, když připlul v rákosové lodičce po Nilu. Jak chtěl být v mládí vojákem a jak ho otec nechal vyučit na lékaře, aby měl dobrý život. Píše o tom, jak postupně přestával věřit v bohy a jak svým lékařstvím zbohatl. Jak ho jedna zrádná kurtizána Nefernefernefer oslnila a on jí dal všechen majetek svůj i svých rodičů, a to včetně hrobu, který si zamluvili. Popisuje, jak byl kvůli tomu nucen pracovat v domu smrti a jak tam přestal věřit v posmrtný život. Píše, že za svých mladých let cestoval z Vesetu do Sýrie, ze Sýrie do Babylonu, odtud na Krétu, potom zpět do Vesetu se svým otrokem a zároveň přítelem Kaptahem. Jak se znovu zamilovával, i když se už nikdy nechtěl zamilovat, a jak znovu ztrácel.
Líčí také, jak se obeznámil s faraonem Achnatonem, jehož jediný bůh byl Aton, před kterým si byli všichni lidé rovni. Také o svém seznámení s vojevůdcem Harimhebem, jemuž pomohl vraždou na trůn. Nastiňuje svoje filozofické myšlenky o tom, jestli nemá být faraonem on, a zdali tím faraonem vůbec chce být a jak by to dokázal; mohlo by se vůbec něco v jeho životě změnit, nebo bylo vše předurčeno hvězdami dlouho předtím, než se narodil? Přemýšlí, jestli opravdu ztratil všechny, které miloval, svou vinou.
Děj se odehrává právě v době, kdy se vše mění - podle Babyloňanů začíná nový cyklus času, Kréťanům umřel bůh, Chetité objevili nový kov pevnější než všechny ostatní, Achnaton se snaží vnutit nového boha.

Román je o životních a politických intrikách. Vystihuje velmi dobře, jak může být každý člověk jiný a zároveň stejný. Například Sinuhet je prostý člověk, mnoho toho dělá i bez náhrady, ale občas udělá i nějakou tu chybu, která se bohužel může stát osudná. Naopak Kaptah je typ člověka, jenž se vše snaží využít ve svůj prospěch a za vše chce nějakou odměnu. Haremheb je hodně neúprosný, to je však i Achnaton, jenže jeden chce mír, a druhý ne. Nefernefernefer je velmi manipulativní, každého naláká a potom z něj dostane doslova vše.
Nejraději jsem měl Kaptaha, protože se v průběhu knihy skoro nezměnil a zůstával takovým "zlepšovatelem nálady".
Je vidět, že se chování lidí z těch časů moc nezměnilo. Pořád i dnes platí: "Buď se mnou na sto procent souhlasíš, nebo jsi můj nepřítel."

Kniha byla napsána za druhé světové války, sám autor řekl, že popisuje to, co se děje, převlečené do historického prostředí. Taková kniha by se dala napsat i dnes. I proto se mi knížka hodně líbila. Byla také velmi dojemná a občas i vtipná. Dílo bylo sice hodně dlouhé, ale takový život jako Sinuhetův se nedá sepsat jen tak. Někdy byl přeci úplně dole a někdy ovlivňoval i rozhodnutí faraona a tím i důležité události.

Dávám knize 8/10.