Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Televizní inscenace Ex offo je příběhem postaršího pardubického advokáta JUDr. Kamila Reslera, jenž byl ex offo, nebo-li z moci úřední, jmenován obhájcem bývalého nacistického funkcionáře Karla Hermana Franka. Po konci druhé světové války byl někdejší státní sekretář a říšský ministr uvězněn a vzhledem k faktu, že jeho činy se týkaly pouze protektorátu, byl později převezen do tehdejší ČSR. Dlouhou dobu advokátní komora uvažovala o jeho obhájci, neboť navzdory Frankovým hrůzným činům chtěla správný a spravedlivý proces, až konečně 16. března 1946 přišlo nezvratné rozhodnutí. K.H.Franka bude ex offo hájit JUDr. Kamil Resler.
Týden před zahájením procesu se tedy Resler dozvídá o rozhodnutí, jež mu změní život. Co dál? První reakce byla zcela přirozená: "Ne! V žádném případě jeho obhajobu nepřijmu! Vždyť je to vrah!". Nenáviděl Franka za jeho činy, myšlenky, jeho dojem o vlastní nadřazenosti, za pohrdání vším českým. Nenáviděl ho i ze zcela osobních důvodů, nacistický ministr nechal zabít jeho pravděpodobně nejlepšího přítele. Nechtěl zradit své srdce, své blízké, neboť si uvědomoval, jaké katastrofální následky by mělo jeho rozhodnutí na milovanou rodinu. A co lidé? Jak by se vůbec kdy mohli smířit s faktem, že taková lidská zrůda má obhájce a ještě navíc Čecha??? Strach z nenávisti okolí musel být neuvěřitelný. Další důvod, proč nechtěl právě tuto obhajobu vzít, byla paradoxně spravedlnost. Jak by mohl zastupovat někoho, koho pokládá za stoprocentně vinného? Lze to? Ne, na první pohled je to neproveditelné. A kdyby přeci jen obhajobu přijal, jak hájit toho, kdo již má podepsán rozsudek smrti? Může někdo takovou "zbytečnou" práci pojmout zodpovědně?
Ano, může. Etika advokáta je v tomto ohledu nemilosrdná a muž, jenž ji ctí, nemá na výběr. Navzdory všem námitkám, které JUDr. Resler předkládal svému nadřízenému, který je všechny do jedné odmítl, obhajobu K.H.Franka v polovině března 1946 přijal. Advokátní komora mu hrozila zákazem vykonávání advokacie. Byl tohle důvod k přijetí tak kontroverzního případu? Nebo snad finanční ohodnocení? Ne, to zcela jistě nebyl! Byl si sice vědom toho, že je jedním z mála právních zástupců, kteří jsou schopni vést soudní proces v německém jazyce, což bylo nezbytné vzhledem k Frankově neznalosti češtiny, ale myslím, že toho příliš nedbal. Motivy, kvůli kterým se rozhodl tak, jak se rozhodl, se prolínají všemi vrstvami, všemi pohledy, skutečnostmi a názory, které jsem zde nastínila. Ale myslím, že existuje jeden větší argument než ostatní velké, důležitější než ostatní důležité, ten který rozhodl. Mluvím o spravedlnosti. Kamil Resler musel být spravedlivý a spravedlivý je pouze soud s obhájcem, který se maximálně snaží a hájí bez předsudků. Takovýmto advokátem se v mládí Resler rozhodl být a ani za těchto podmínek to nedovedl změnit. V dávné minulosti bychom jeho pohnutky mohli nezvat ctí a přestože už se toto slovo "nenosí", stále jakoby bylo jediné, které to dokáže dostatečně vyjádřit.
Byli ovšem lidé, kteří ho nepochopili. Nikoli veřejnost, jež je vrtkavá a neuvěřitelně ovladatelná, nýbrž jeho přátelé. Ti nejbližší, ti, kteří mu měli v takovéhle chvíli být oporou a u kterých měl najít útočiště proti pomlouvačnému světu. A to kupodivu byli vzdělaní lidé. Například velmi blízký kamarád (v inscenaci Ex offo ho ztvárnil O.Vízner) se nechával svou sestrou-sekretářkou dlouho zapírat, aby s kolegou doktorem nemusel mluvit. Jednou se k němu ale K.Resler dostal, avšak nedočkal pochopení - lékař ho soudil a odsoudil a všechny důvody, jimiž se nešťastný advokát obhajoval, považoval za pokrytecké.
JUDr. Kamil Resler strávil s Frankem v Pankrácké vazební věznici čtyřicet čtyři dny. Připravoval proces, prozkoumával soudní řízení a nakonec čekal s odsouzeným na popravu. Jeho loajalita ke klientovi je skutečně neuvěřitelná: Frank byl obviněn z deseti zločinů a Resler ho šesti zbavil, každý jeden ze zbývajících čtyř stačil k vydání rozsudku o trestu smrti, přesto to Resler nevzdal. Přes počáteční Frankovu nenávist si získal během jednání jeho respekt, snad i úctu. Právník sepsal se svým odsouzeným závěť, nechal si věnovat jednu vzácnou Němcovu knihu, přijímal cigarety a (zcela "nepochopitelně") rozdával útěchu. Do poslední chvíle Franka uklidňoval, že přijde dopis s rozhodnutím o zrušení výkonu trestu. Dopis nepřišel, ale "kat českého národa" netrpěl tolik, alespoň ne do té doby, než 22. května 1946 vyšel z budovy věznice a spatřil šibenici.
JUDr. Kamil Resler byl obětí vlastní dokonalosti: byl pilný, precizní, vzdělaný, pečlivý a nestranný. A toto vše mu vlastně ublížilo. Neboť díky těmto vlastnostem ho komora vybrala, díky tomu se doslova stal poslední obětí nacistického zločince Karla Hermana Franka.