Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Názorů na interpretaci díla Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750) je hned několik. A zdaleka nejde jenom o to, jestli hrát na střevové struny a barokním smyčcem, nebo na moderní nástroj, či užívat vibrato. Je zde nespočet možností volby smyků a s tím spojená artikulace a rozličné frázování. Navíc vše musí znít čistě (sebemenší intonační odchylka je znát) a být hráno s lehkostí. To platí i pro Sonáty pro sólové housle č. 1-3 (BWV 1001-1006), které pro téměř vyprodanou Dvořákovu síň pražského Rudolfina přednesla 17. února 2010 houslistka Julia Fischerová.

Není náhodou, že teprve šestadvacetiletá Fischerová je již profesorkou na Vysoké hudební škole v německém Frankfurtu nad Mohanem stejně jako vyhledávanou komorní hráčkou a především sólistkou, protože její hudební projev je vzhledem k věku neuvěřitelně zralý a vyspělá technika, zvláště pravé ruky, jí umožňuje hrát s opravdovým nadhledem. V Bachovském kontextu nesmíme opomenout, že v pouhých dvanácti letech dostala na soutěži Yehudi Menuhina zvláštní ocenění "Best Bach Solo-work" a o deset let později, v roce 2005, vydal PentaTone její nahrávku kompletu Bachových sonát a partitur pro sólové housle, za něž o rok později obdržela prestižní cenu "BBC Music Magazine Awards 2006 Best Newcomer".

Zásadní dílo klasické houslové literatury ve spojení s mladou interpretkou na únorovém koncertu nepůsobilo těžkopádně, fráze měly smysluplnou klenbu a neztrácely tah ani v pomalých částech. Témata měla jisté začátky a v polyfonii, která všechny tři sonáty prostupuje, dokázala sólistka vyzdvihnout důležité hlasy, stejně jako rozeznít a ošetřit doprovodné tóny. Během koncertu vtahovala publikum čím dál hlouběji do svého světa, v tu chvíli plně zasvěceného Bachově hudbě. Posluchači mohli snadno vycítit soustředěnost i uvolněnost a zároveň nesmírnou pokoru. Po programu koncertu, který Pražanům v rámci svého evropsko-amerického Bachova turné přednesla, zahrála ještě dva přídavky (vedle Bacha to byl Ysaye), po nichž sklidila ovace publika ve stoje.

Co dodat závěrem? Julia Fischerová svým pojetím Bacha, interpretovaného na italský nástroj z dílny Giovanniho Battisty Guadagniniho z roku 1750, Rudolfinum doslova rozzářila a můžeme si snad jenom přát, aby Český spolek pro komorní hudbu, případně samotná Česká filharmonie, své pozvání zase brzy zopakovaly.