Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Antifašistické drama Matka je dílem českého spisovatele Karla Čapka, které sepsal v roce 1938. Otevřeně v něm vyhlašuje nutnost boje proti fašismu a zároveň výrazně poukazuje na bolest, jíž způsobují válečné oběti jejím pozůstalým.
Z děje nelze určit čas ani zemi. Pouze víme, že se jedná o území, které je ohrožené občanskou válkou a napadením vnějšího nepřítele.

Na tomto blíže nespecifikovaném poli Čapek rozehrává srdcervoucí drama, kde se střetává ženský pohled na svět s mužským. Zatímco postava matky představuje obecně mateřský cit se silně rodinným cítěním, její manžel a synové vyznávají ideály cti, jež staví na vyšší úroveň než samotný život. Jedná se zde o jakýsi princip mužství zahrnující odvahu, čest, smysl pro povinnost, neústupnost či obětavost. To vše se projevuje ať už na pozadí války nebo ve válce samotné. Na první pohled by se mohlo zdát, že právě v boji hlavní postavy díla zvýrazní ušlechtilou stránku mužské osobnosti a dokáží zemřít jako praví hrdinové pro dobro lidstva, ale je pro to válka vhodnou příležitostí?

Podívám-li se blíže na osudy otce a synů Ondřeje, Jiřího, Kornela, Petra a Toniho, uvědomuji si, že postoje některých z nich jsou místy sobecké bez hlubšího pohledu na věc a pochopení opravdové podstaty života. Otec rodiny umírá ve válce v Africe, kde jde vstříc smrti jen proto, aby dokázal generálovi, že není zbabělcem. Na smrt nejde jen on, nýbrž i řada dalších vojáků. I oni jsou něčí otcové, manželé nebo synové. Mají strach ze smrti, z bolesti, touží se ještě setkat se svými milovanými a žít nadále běžným způsobem. Místo toho se v mnohonásobném oslabení vrhají do náručí smrti, odkud už není cesty zpátky. Opravdu se jednalo o odvahu? Nebyla to spíše pošetilost pyšného muže? Tak či onak, otec se stává vzorem svým dětem, které chtějí následovat jeho odkaz.

Jako první umírá lékař Ondřej při výzkumu zhoubné žluté zimnice. Nedělo se tak náhodou, neboť i on si nechal naočkovat neznámou látku s plným vědomím vší nebezpečnosti.
Dalším umírajícím synem je Jiří, snažící se s letadlem zdolat výškový rekord. V obou případech se zdá, jako by Jirka i Ondra umírali spíše pro svůj vlastní pocit sebeuspokojení nežli pro dobro lidstva (stejně jako jejich otec). Věří sice v ušlechtilost svých činů, ale umírají lehkovážným způsobem. Mohli přece své plody práce předávat stejně přínosně i jinou cestou. Život je největším darem od Boha a mělo by se s ním tak i zacházet.

Čapek charaktery otce, Ondry a Jiřího vykresluje jako čestné muže s touhou naplnit životní vize. Nepochybuji o jejich dobrém jádru, ale v rozhodujícím momentu selhávají.
Od těchto osudů se mírně liší Petr s Kornelem. Dva političtí oponenti s radikálními názory. Oba pevně věří v program své strany a jsou ochotní jej prosazovat i násilným způsobem. Místo smysluplného dialogu se obě strany hádají, prohlubují vzájemnou nenávist, nenachází mezi sebou toleranci ani respekt k odlišným hodnotám. To zapříčinilo, že Petr je popraven a Kornel později umírá v pouliční bitvě. Ani zde nepovažuji úmrtí dvou bratrů za smysluplné, neboť oba slepě věřili jen ve svou pravdu bez tolerance k pravdě jiných. Právě v tomto sporu možná vězí jádro války. V neschopnosti vidět problémy z pohledu druhých, v nalézání chyb jen u ostatních.

Všem postávám pak vymyká Toni, hledající hodnoty života zcela jinde než zbytek rodiny. Je to citlivý chlapec s velkým porozuměním pro druhé. Na rozdíl od ostatních je matkou odtržen od minulosti otce, a žije tak především podle způsobu její výchovy. Uvědomuje si pravou hodnotu života i strašlivost smrti. Ví o hlubokém zármutku matky nad ztrátou manžela a synů, proto je pro něj volba jít do boje mnohem těžší. Jako jediný je schopen vidět situaci nejen ze své perspektivy. Země se ocitá v kritické situaci a on zná svou povinnost vůči vlasti. Jako u jediného je jeho volba jít do války zcela nevyhnutelná a opodstatněná, což si nakonec uvědomí i trápící se matka. Toni jde položit život za vyšší principy. O správnosti jeho rozhodnutí není pochyb.

Při četbě díla mě nejčastěji napadala otázka, jaký smysl mělo postupné umírání všech synů? Opravdu jejich smrt přinesla nějakou hodnotu? Čapek zde svým typickým způsobem pokládá otázky s otevřenou odpovědí. Každý si musí odpovědět sám podle vlastního náhledu na život. Je-li válka absencí dobra, je potom možné v ní nacházet jen varianty menšího zla.

Největší hodnotu díla spatřuji v přirozeném protiválečném tónu, jenž je přítomen především v těžké atmosféře téměř každé stránky, aniž by autor musel výrazněji sahat ke konkrétním protiválečným výrokům. Za velmi přínosné považuji i konfrontaci mužské části rodiny s matkou, která se marně snaží mateřskou láskou zachránit syny. Čapek zde naznačuje, jak nemožné je pro muže vcítit se do role matky. Neuvědomují si její bolest, stále si i přes matčiny slzy stojí pevně za svými postoji. V tom spočívá Čapkova výjimečnost. Dokáže vnímat lidskou duši komplexně, nehledá pravdu jen uvnitř sebe, nýbrž snaží se ji hledat i ve svém okolí.

V díle se střetávají především tyto výrazné protiklady: mužství a ženství, život a smrt. Na nich pak Čapek demonstruje tíhu rozhodnutí ve válce, kde každé ano i ne můžou mít existenciální důsledky.

Rok po napsání díla vypukla válka a Čapkův tíživý příběh se stal realitou v mnoha rodinách po celém světě.