Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Režisér Roman Polanski se ve svém filmu Pianista z roku 2002 nechal inspirovat především autobiografií pianisty Wladyslawa Szpilmana, ale taky vlastními prožitky z polského ghetta za 2. světové války. Příběh mapuje osud židovského mladíka od prvních nacistických zásahů v roce 1939, přes pobyt ve varšavském ghettu a masivní odsuny do vyhlazovacích koncentračních táborů, až po osvobození Polska v roce 1945. Film se stal mimořádně úspěšným a posbíral mnoho cen, z nichž za zmínku stojí Zlatá palma nebo cena filmového festivalu v Cannes. Nejvýznamnější však byly 3 ceny americké filmové akademie, které si odnesla režie, scénář a především Adrien Brody za skvělé ztvárnění hlavní role Wladyslawa Szpilmana.

V Polsku v roce 1939 panuje velmi vyostřená atmosféra. Jsou vydávána stále další a další nařízení omezující Židy. Hlavní hrdina je nucen opustit práci v rozhlasu a odstěhovat se společně se svou rodinou do vymezené lokality obehnané zdí, později známé jako Varšavské ghetto. S postupujícím čase se podmínky stále zhoršují a začínají transporty do koncentračních táborů, jimž se nevyhne ani Szpilmanova rodina. On se na poslední chvíli zachrání a s pomocí přátel se dostane až za zeď, kde až do konce války přežívá v opuštěném bytě.

Přestože bylo téma druhé světové války filmově zpracováváno již mnohokrát, je toto dílo unikátní svým důkladným propracováním a autentičností, které pomohly i režisérovy osobní zážitky. Skutečnost je zde ukázána nezkresleně, naturalisticky a někdy až drasticky, což jen podtrhuje celkovou atmosféru filmu. Od hrdinů v takovéto situaci jsou očekávány silné emoce, ale ty zde paradoxně dostaly prostor jen v první půli. Ve druhé půli děj začíná stagnovat a nakonec je zredukován jen na sled záběrů popisujících povstaleckého boje a nesnadný život hrdiny potýkajícího se s hladem a nemocí. I dialogy značně váznou, jsou zjednodušeny jen na výkřiky německých vojáků doplňovaných sténáním zraněných. Tato část působí až příliš uměleckým dojmem. Způsobí, že se divák začíná trochu nudit. Spád a napětí ději vrátí až Szpilmanovo dramatické setkání s německým kapitánem Hosenfeldem.

Navzdory těmto drobným nedostatkům se Pianistovi po filmařské stránce nedá takřka nic vytknout. Prvním velkým plus je výprava dovedena do nejmenších dobových detailů. Velice věrohodně a efektně působí zejména kulisy zdevastované Varšavy. Druhým kladem je vynikající výkon Adriena Brodyho v hlavní roli. I když i jemu by se dal vytknout přílišný chlad a neúčast v některých scénách. Už z názvu je jasné, že důležitou roli hraje i hudba. Jemné tóny Chopinových symfonií jsou přehlušovány výbuchy granátů. Pianista je příběh smutného lidského osudu na pozadí válečného Polska a každopádně stojí za zhlédnutí. Určitě to není jen 150 promrhaných minut.