Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2017 (podzim)
• článek s prvky reportáže o archeologickém dni určený do kulturního časopisu (funkce výchozího textu inspirativní)

Můj vedoucí z časopisu Můj svět mi jednoho dne nabídl práci v terénu, o které jsem měl následně napsat zajímavý článek. S návrhem jsem okamžitě souhlasil, protože se jednalo o velice zajímavé místo, na které jsem se stejně ve svém volném čase chtěl někdy vydat. Díky této nabídce jsem vlastně dvě mouchy jednou ranou.
Mým úkolem bylo navštívit nově otevřený a velice populární archeologický park, který byl veřejnosti zpřístupněn na začátku srpna a který je mezi svými návštěvníky velmi oblíbeným místem pro získání nových znalostí a zkušeností.

Do parku jsem se vydal v ranních hodinách, abych nemusel vyčkávat v dlouhé frontě a mohl si jej užít plnými doušky. Samotný park se skládal ze dvou částí.
Jedna z částí se nacházela v budově, která působila velice historickým dojmem. V muzeu se nenacházely pouze exponáty z pravěkého období, ale i z doby starověku a středověku.
Druhá část byla umístěna v nedalekém venkovním prostranství, kde jsme mohli vidět samotné repliky míst s velice důležitým archeologickým významem.
Ve venkovní expozici se dokonce nacházela vyznačená místa, kde si samotní návštěvníci mohli zkusit vykopat svoji vlastní vykopávku a s pomocí archeologa ji i očistit a popsat.

Vnitřní expozice na mě udělala nádherný dojem, protože jsem se cítil, jako bych se vrátil v samotném čase. Toto dobrodružství mi obohatilo mysl tak jako nikdy dříve.
Svou cestu jsem započal v době kamenné, kde jsem objevil krásnou věstonickou Venuši. Soška by se za normálních okolnosti v muzeu neobjevila, ale měl jsem štěstí, protože věstonická Venuše byla speciálním hostem týdne, který by návštěvníci příští týden už neobjevili.
Cesta časem rozhodně neskončila v době kamenné a dál pokračovala až do středověku. Celou výpravu provázely kamenné, bronzové či železné zbraně a nástroje, obsahovala ale i mnoho dalších zajímavých archeologických prvků. Mezi exponáty patřily i zajímavé keramické nádoby a šperky.

Ve venkovních expozicích jsem mohl zhlédnout mnoho replik zajímavých míst po celém světe, jež mají určitý archeologický význam. Mezi mé nejoblíbenější patřila replika řeckého divadla v Epidauru a římského divadla v Orange. Obě repliky byly samozřejmě miniaturou originálu, ale už z těch samotných replik jsem dokázal vycítit samotnou krásu antické architektury.

Další zajímavou oblastí parku bylo vykopání si vlastní vykopávky. U každého uměle vytvořeného naleziště, jež sršelo zajímavostí, se nacházel zkušený archeolog. "Vykopávač" měl za úkol nám podat stručný výklad, půjčit nástroje a pokud možno pomoci popsat samotný nález. Můj archeolog byl starý muž s příjemnou povahou. Pomohl mi s každou maličkostí, co mě napadla. Hned jakmile jsem začal kopat, objevil jsem krásnou a neponičenou kost triceratopse. Starý pán mi okamžitě s radostí pogratuloval. Řekl mi, že bohyně štěstí mě musí zbožňovat, jelikož se na místě nachází lidé, kteří zde koupou již hodiny a nic nenajdou.

Bohužel pouze jeden den, který mi vedoucí časopisu vyčlenil, nestačil na to, abych si pořádně prohlédl celou oblast archeologického parku. Ačkoliv jsem měl nedostatek času na prozkoumání, získal jsem mnoho zkušeností. Do svého poznámkového bloku jsem si zapsal mnoho důležitých a zajímavých bodů, které použiji do článku.
Myslím si, že naši čtenáři časopisu Můj svět se mají na co těšit a doufám, že je to přiměje samotný park s úsměvem navštívit.