Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pojďte se mnou a sledujte moje kroky. Dívejte se mýma očima. Teď budete mít možnost ocitnout se v kůži někoho jiného, použít jeho nohy, a tak projít i vám známé město, jak jste ho možná ještě neviděli.

Doufám, že jste si obuli dobré boty, poněvadž budeme chodit po kopcích. Začneme hned v Žabovřeské čtvrti. Těsně vedle sebe tu stojí dva pahorky, které si leckdo i ze starých rodáků plete - "Palačák a Medlaňák". Není ovšem zase tak těžké je od sebe rozeznat.

Na vrcholu prvního jmenovaného je pomník, který tu na začátku dvacátého století nechal postavit známý sokol Tyrš na počest Otce národa Františka Palackého. Odtud tedy název Palackého vrch. Z původní kamenné desky se už bohužel zachoval pouze notně sešlý základní kámen. Zbytek je novější, neboť asi před patnácti lety byl pomník zrenovován.

Kopec sám o sobě slibuje hezkou procházku. Po cestě potkáte docela udržované a použitelné ohniště, volejbalové hřiště, jemuž chybí snad jen vyšší plot okolo, aby se člověk tolik nenaběhal do lesa pro míč. Kdo bude vytrvale hledat, objeví v lesní džungli i pingpongový stůl.

Milovníkům "zahrádkaření" a botaniky prozradím ještě jednu místní zajímavost. Časně na jaře, kdy toho nikde moc neroste, bývají svahy Palackého vrchu pokryté zvláštním zeleným kobercem, ve kterém odborníci (i většina laiků) rozpoznají pažitku. Avšak výpravy za účelem natrhat si něco této rostlinky do polévky bych nedoporučovala, poněvadž sem po večerech vyráží i mnoho majitelů psů.

Snad jsem vám náš první cíl představila dostatečně a můžeme se přesunout dále. Podle čeho si zapamatujete takzvaný Medlaňák? Opět to není žádná věda. Jakmile dorazíte až na samý vršek, uvidíte napřed pole a chvíli poté malé letišťátko, které náleží k městské části Medlánky. Na rozdíl od blízkého kamaráda s pomníkem zde nenajdete téměř žádné stromy, takže se vám naskytne výhled třeba až na vzdálenou čtvrť Lesnou.

Pokud se zrovna nebe nemračí, potkáte tu asi docela dost lidí. Studenti se sem chodí učit, zamilované páry vrkat, rodiče utahat potomky, aby tolik nezlobili. Nejrušněji je tu ale na podzim. Když zafouká ten správný vítr, zaplní se celé prostranství osobami, které pouští nejroztodivnější draky - a to jak podomácku vyrobené z balícího papíru, tak pestrobarevné kupované.

Nyní ale nadešel čas rozloučit se i s Medláneckým kopcem. Přesuneme se na místo, jež v brněnské krajině trčí jako stará jizva. Je jím lom pod vysílačem na vrchu Hády. Možná to nevíte, ale před nějakým časem byla odstraněna rezavá brána u vchodu, zmizela cedule - NEVSTUPOVAT! NEBEZPEČÍ! - a namísto toho se objevily tabule s historií a květenou či zvířenou (dokonce i tou léta zkamenělou), kterou byste mohli v této oblasti potkat.

Pro milovníky zakázaného ovoce tímto místu asi podstatně ubylo na přitažlivosti, nicméně méně adrenalinové typy snad větší dostupnost krajiny ocení. Pro případ, že by to nestačilo ani klidnějším povahám, vám nabídnu ještě jednu (zajímavější) alternativu.

Když projdete dolů až na okraj lomu, naskytne se vám pohled vskutku nevídaný. O několik desítek metrů níže leží pár menších jezírek obrostlých vysokým rákosím. Jenže ta jezírka nejsou jen tak obyčejná - přestože kouzelná také ne - díky zvláštnímu podloží je jedno z nich světle zelené. Pozor, sinice s tím nemají nic společného! Ta další potom hrají různými odstíny modré.

Musím vás ale varovat. Jen co se trochu oteplí, slouží jezírka i se svým okolím některým Brňanům jako nudistická pláž! Raději zanecháme naháče za sebou, ať se klidně opalují a vydáme se k poslední destinaci dnešního dne, kterou bude Stránská skála.

Jestliže se ptáte - Cože? Kdeže? Kamže? - vysvětlím vám, že tento název označuje částečně chráněnou oblast. Krčí se za komínem brněnské spalovny. Nejsnadněji se tam dostanete tramvají číslo deset. Odjíždí z Hlavního nádraží, a když vystoupíte na zastávce Stránská skála, určitě neuděláte chybu. Doporučuji si však odjezd tramvaje vyhledat, protože tahle linka jede maximálně dvakrát za hodinu.

I tady si na své přijde vícero druhů návštěvníků. "Kytičkomilové" mohou na přelomu března a dubna obdivovat desítky nádherně kvetoucích konikleců či mochen. Jejich trhání je ale přísně zakázané! Ti, jejichž srdce jásají nad vším, co se týká válek, mohou obhlédnout zdejší bunkry a nedokončený tunel, jenž chtěli skrz masiv kamene během druhé světové války prorazit nacisté.

Tady naši společnou procházku zakončíme. Doufám, že vás nebolí nohy a načerpali jste nějakou inspiraci, kam můžete v mém rodném městě vyrazit.