Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý, kdo nechodí se mnou do třídy a neprožil si to, co já, by mi pověděl, že 14. prosinec 2004 bude pracovní den jako každý jiný. Zbytek by pravil, že to bude strašný den, jelikož se večer po vyučování naše třída chystá na divadelní představení nazvané Hadrián z Římsů od autora Václava Klimenta Klicpery.

Pro některé byla zřejmě hrůzostrašná už jen představa, že se budou muset nastrojit do obleků a společenských kalhot namísto obvyklých mikin a pohodlných džínsů. I přes tuto záležitost se však pokaždé najde někdo s odhodláním tradiční zvyk změnit.
Lístky si každý student zakoupil individuálně a dobrovolně pár dní předem, proto mohl být sraz s vyučujícími pouze patnáct minut před samotným začátkem představení. V 18.45 se tedy naše třída shromáždila v Divadle Antonína Dvořáka a vytvořila poněkud hlučnější skupinku. Po ohlašujícím signálu se každý začal přemisťovat na své zakoupené křeslo a rozhlížel se kolem, zda neuvidí někoho známého.

Po chvíli se již vytáhla opona a hra započala, čehož jsem si nejprve vůbec nevšimla z důvodu, že osvětlovači asi náhodou zapomněli ztlumit osvětlení. Na pódiu jste mohli uzřít dřevěnou lávku, jež představovala v každé scéně jinou kulisu, a v pozadí taktéž dřevěné vyvýšené místo se schůdky pro malý tříčlenný orchestr, jenž se párkrát zapojil do děje výstižnými činy nebo zvuky. Tento vzhled až na několik drobných obměn zůstal stejný až do konce hry.

První scéna pojednává o opětovném setkání dvou do sebe zamilovaných lidí: Želmíra, který pochází z rodu rolnického, a Ruměny, dcery rytíře Světislava Čelakovského. Ruměna se zmíní, že ji chce její otec zasnoubit s Kiliánovým synem Hadriánem z Římsů, z čehož však Želmír není příliš nadšen, ale Ruměna jej ujišťuje, že si jiného nevezme. Do hradu již přijíždí očekávaný snoubenec, jak si všichni zpočátku myslí. Jenomže za onoho Hadriána se vydává žoldnéř Srpoš, jemuž za tento převlek zaplatil přítel Želmíra Soběbor, aby mohl zjistit, jaká Ruměna je. Uloupil totiž dopis pravému Hadriánovi, podle něhož chtěl najít někoho podobného, a za něj mu podstrčil jiný. Srpoš neví, jak se má své úlohy chopit, tak mu Soběbor v roli jeho zbrojnoše radí. Odevzdá svůj pergamen a Jenovéfa, sestra rytíře Čelakovského, předčítá. Všichni usoudí o pravosti, jak je Hadrián v listě zobrazen. Ruměna se vždy snažila najít nějakou neshodu, která byla ihned vysvětlena Soběborem. Rytíř se Srpošem osamotě popíjí a mezitím se Soběbor schází s Ruměnou a lichotí jí, čímž se stává zmatená, než při odchodu sdělí, že ví o tom, co je mezi ní a Želmírem. Na hradě rytíř jedná se Srpošem o sňatku, když přijíždí druhý, tentokrát pravý Hadrián z Římsů se svým štítonošem Jehoněm. Podá rytíři svůj pergamen, nedočte ho do konce, protože zjišťuje, že je oklamán a sděluje Hadriánovi, že před ním stojí také Hadrián. Oba se začnou dohadovat, kdo je pravý Kyliánův syn. Na konci prvního jednání je pravý Hadrián z Římsů i se svým zbrojnošem poslán do vězení.

Pokud vás zápletka tohoto příběhu zaujala, neměli byste si nechat ujít její vyřešení a navštívit prkna Divadla Antonína Dvořáka co nejdříve. Děj dokázal rozesmát a mně osobně se líbilo, jak se všichni herci vžili do své postavy s citem. Hlavně představitelka Ruměny často svým přesvědčivým chováním hru oživovala. Jediné, co bych vytkla, i když to zřejmě byl záměr, byly poněkud úsporné kostýmy představitelů.