Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V úterý dne 12. dubna 2011 dopoledne jsem se zúčastnil exkurze do ústavu sociální péče v Horní-Dolní Poustevně. Začátek této exkurze začal již v malé vesničce jménem Vilémov, v níž se nacházelo jedno z přidružených zařízení s hlavním centrem právě v Dolní Poustevně. Toto zařízení fungovalo jako jeden z domovů znevýhodněných dětí.

Hned po příchodu do budovy ústavu sociální péče se nás ujala sociální pracovnice a seznámila nás s fungováním tohoto zařízení a také nám pro začátek pověděla některé důležité informace. Byla to velmi milá paní, která nás po chvíli seznámila s některými obyvateli tohoto zařízení. Dovoluji si říci, že jsme byli velmi hezky přijati.
Po prohlídce tohoto domova jsme se odebrali k dalšímu zařízení, taktéž ve Vilémově. To bylo o něco větší než předešlé a mezi jeho obyvatele nepatřili pouze děti, ale také dospělí. Tento domov v sobě zahrnoval několik domácností, které obývali jak lidé s lehčím, tak i lidé s velmi těžkým postižením. Velkou výhodou tohoto zařízení bylo rehabilitační centrum přímo v budově, což nebývá obvyklé, a považuje se tak za velký přínos pro obyvatele domu.
Po prohlídce celého zařízení a seznámení se s některými jeho obyvateli jsme byli nuceni odebrat se do dalšího, největšího zařízení, které se nacházelo až v Horní Poustevně. Po uražení vzdálenosti zhruba tří kilometrů jsme dorazili na místo určení. Obyvatele tohoto zařízení tvořili především dospělí s lehčím postižením, avšak mě velmi zasáhla návštěva domácnosti, kterou obývaly pouze děti. Paní, jež nás prováděla celým programem exkurze, nám začala vyprávět jeden velmi smutný životní příběh malého chlapečka.
Tento chlapec se narodil zcela zdravý, avšak díky zanedbávání ze strany jeho rodičů málem přišel již v šesti měsících o svůj život. Jeho rodiče totiž podpálili byt a nechali malého chlapečka napospas svému osudu. Naštěstí jeden místní hrdina se vrhl do plamenů a malé miminko zachránil. Tento malý chlapeček unikl jen o vlásek smrti. Jeho rodiče byli samozřejmě trestně stíháni a nyní si odpykávají svůj trest ve vězení, avšak zdraví to tomu chlapci již nevrátí.
Tento příběh byl pro mě osobně velmi emocionální a velmi se mě dotkl.

Jsem si naprosto jistý, že tato exkurze byla pro mě velkým přínosem a také mě motivovala ve výběru mého budoucího povolání.
Velmi se mi líbil přístup pracovnic k obyvatelům domovů pro znevýhodněné. Šlo na první pohled vidět, že do své práce vkládají nejen preciznost, ale také oddanost, lásku i kousek sebe.
Jedna z věcí, která mě rozhodně znepokojila, je, že rodiče - a nejen rodiče, ale také blízcí - znevýhodněných osob nejeví sebemenší zájem o ně a ani neudělají to nejmenší, co můžou - neposkytnou jim finanční prostředky pro jejich život. Proto apeluji na všechny, že sobectví není rozhodně na místě, co kdyby se tohle stalo právě vám!