Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V sobotu 16. února 2007 byl Tábor doslova nabit všemožnými koncerty. Na své si přišel posluchač náročný i nenáročný, toužící po klidné hudbě či po pořádném "nářezu". Ale pěkně popořadě.
Je tedy sobota a hodinky ukazují deset minut po sedmé hodině večerní a ze sálu kina Spektrum v Sezimově Ústí se už ozývají první údery bicích a první kytarové rify. Ano, právě začal koncert kapely Landship, skupiny mladých kluků zblázněných do klasického rocku. Tento jejich třetí koncert v řadě je známkou dalšího kroku kupředu. Pozoruji tedy posluchače kolem sebe a i ti se dobře baví. Prostor pro projevení emocí však není zcela možný, jelikož každý návštěvník má svou židli, na které "pouze" sedí.
Po hodině Landship končí, nastává krátká pauza na správné ozvučení a přípravu následující kapely. Tou je alternativní indie rocková formace Please The Trees, jež všem po řízném rocku pohladí ušní bubínky, na čemž má nemalý podíl uklidňující hlas Václava Havelky. O pobavení mezi písněmi se postará kytarista Zdeněk Kadlec a svými výkřiky vše řádně okořenil i jakýsi cizí fandící pán. Po hodině a půl poslední píseň Please The Trees doznívá a jako třešnička na dort (nebo jak se to správně říká) přichází píseň sólo projektu Selfbrush (již zmíněného) Václava Havelky, která celý "spektrovský večer" s noblesou zakončuje.
Dalším koncertem v překupující škále dneškem nabízené hudby je koncert francouzské kapely Le single blanc v táborském music klubu Orion. Tato kapela představovala předskokana známější německé kapele Don Vito. U vstupu do Orionu se rozdávaly špunty do uší a organizátoři zřejmě věděli, proč to dělají. Já to však v té chvíli ještě netušila a opovrhla jimi.
Le single blanc začínají tedy krátce po desáté hodině a v tom samém okamžiku vyráží všem dech. O agresivnější hudbě, než byla tato, se může už kdekomu jen zdát, pokud si nechal ujít právě tento koncert. Takový "nářez" už asi nikdy v životě (doufám?) neuslyším. Avšak nějakým záhadným způsobem dokázala posluchače zaujmout a přilákat k pódiu, kde si pod vlivem jejich hudby každý podupával do rytmu nedbaje řevu kytary a téměř neuvěřitelných úderů do bicích. Oči kdekomu vylézaly z důlků. Po ubíjející hodině zcela vyčerpáni končí a uvolňují místo kapele večera Don Vito.
Tato německá formace měla na plakátě nápis Noise punk a přesně to doslova charakterizovalo jejich hudbu. Rámus a punk. Přesto tato hudba strhla každého k tanci (dá-li se to tak říci) a Orion se rázem ocitl ve víru horečky sobotní noci. Půlnoc však dozrála a tento jedinečný koncert spolu s ní skončil. Teď teprve jsem si uvědomila své zalehlé uši, ve kterých se ozýval jen nesnesitelný pískot.
Všechny čtyři koncerty stály určitě za zmínku. Porovnávat je však nemá smysl, jelikož každý byl úplně jiný a každý oslovil někoho jiného. Doporučuji tedy jejich návštěvu, ale snad ještě více špunty do uší na další "orionovský" koncert.