Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Naposledy jsem byla na koncertu skupiny Vypsaná fixa v létě, a tak když jsem se dozvěděla, že tahle rocková partička plánuje předvést svou "šou" 10. března v kulturním domě ve Skrýchově u Opařan, neváhala jsem ani chvíli.
Svoz, přeplněný nadšenými fanoušky, stál obvyklých 10 korun. Vstupné bylo naopak vyšší než bývalo zvykem, ale příznivcům nevadilo hlubší sáhnutí do kapsy a oněch 140 korun milerádi zaplatili. Co se týče sálu, tak ani ten ani přilehlé prostory se za posledních pár let nedočkaly žádné změny. Hned za vstupními dveřmi se nalézá nepříliš široká chodba, jejíž jeden konec vede k malinkým toaletám a konec opačný míří do útulné místnůstky, kde si lze objednat pití, jídlo či se ohřát u kamen. Samotný sál se nemůže pochlubit velkým prostorem ani dostatečným počtem míst k sezení, ale všichni "tanečníci" se na parket vešli bez problémů.
Jako první se na scéně objevila skupina Dětské nápady, jíž vévodí dredatý zpěvák Omar. Zazněly písně jak české tak anglické a hudebníkům se podařilo přivést publikum do varu a připravit ho tak na hlavní hvězdu večera. Muzikanti z Pardubic chvíli ladili své nástroje a pak už se pustili do předvedení svého umění. Od prvních tónů úvodní písně s názvem Tančírna se všichni příznivci nahrnuli před pódium a začli se "vlnit" do rytmu hudby. Vlnit asi není to správné slovo, jelikož taneční kreace více jak poloviny návštěvníků spočívají v divokých výskocích se zdviženou rukou, přičemž zbytek "poguje". To znamená, že nerespektuje těsný prostor okolo sebe, ale s oblibou se rozbíhá a vráží do ostatních. Pár odvážlivců dokonce vyšplhalo na pódium a skočilo na zdvižené ruce lidí pod sebou, avšak většinou byli po chvilce schozeni na zem. Rychle se otřepali a už zas "křepčili" třeba na písně Domácí motokrosař, Lunapark či Mažoretka. Dostalo se na songy ze všech dosud vydaných alb (3) a navíc byly představeny dva nové z připravované desky. Skupina hrála hodinu a půl a poté, na vyžádání publika, přidala ještě tři skladby. Na další dovolávání se o návrat už nereagovala a celá uřícená se úchylila do zákulisí. Nejen oni byli vyčerpaní, ale i všichni fanoušci, což se podepsalo na prázdnotě sálu, když hrála poslední formace s názvem Husa. Na parketu zůstalo pouze několik přiopilých jedinců, ostatní tvrdší styl nově příchozích ani nevnímali.
Zpáteční autobusový spoj do Tábora jel půl hodiny po skončení akce. Naplněný byl opět k prasknutí, avšak tentokrát jeho osadníci měli zřetelně méně energie, seděli tiše a s unavenými úsměvy na rtech vzpomínali na odeznívající zážitky večera. Já byla jednou z nich a musím dodat, že koncert byl opravdu vynikající a nezbývá než doufat, že ti čtyři chlapíci v čele s Márdim zase brzy přijedou pohladit naši duši svým umem.