Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Basy a bicí jsou slyšet až ke mně na balkon. Co to může být? Vydávám se na cestu za hudbou a ta mě dovede až na druhý břeh Labe. Na jezeře je nějak živo, vcházím brankou na koupaliště a ptám se první siluety, kterou v tom šeru vidím, co se to tu dějě. "No přece Barvy léta," odpovídá asi šestnáctiletá dívka. Později si zjišťuji na Internetu, že tento festival je svým 6. ročníkem nedílnou součástí poděbradské kultury. Pořádá se každoročně poslední sobotu v červenci.
Slyším známe písně a vidím, že na podiu řádí má oblíbená kapela Sto zvířat. To mě donutí se přiblížit, a za chvilku jsem vtažena do "kotle". Vlním se tu společně s dalšími těly a začínám vylučovat endorfíny. Najednou narážím na mého spolužáka: "Je super, že za jeden den stihneš zhlídnout 12 kapel, většinou dost dobrých. Atmosféra je taky skvělá, vždycky se těšim na další rok." "Ano, radost z hudby je cítit všude. Jen mě trochu štve, že za jeden den vyhodím víc než čtyři stovky."
Už ale začíná hrát rocková skupina Mňága a Žďorp. A k pýše všech poděbraďáků frontman Petr Fiala podotýká: "Tudle akci mám hodně rád." Ovšem paní se psem, která sem zabloudila, má nejspíš jiný názor: "To je ale bordel!" Rozhlížím se tedy a musím jí dát za pravdu. "Úklid je ale v kompetenci pořadatelů fetsivalu," vyjadřují se k tomu technické služby.
Potřebuju se nadechnout čersvého vzduchu a tak vycházím z víru tance a nečekaně potkávám své kamarádky. Společně usoudíme, že by bylo osvěžující skočit do vody. Pláž je plná zapomenutých deštníků - pršet přestalo včas.