Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

20. května se konal 11. bikový maraton Author Král Šumavy, zahajuje tak druhou dekádu. Bikerstva se toho dne do Klatov sjelo požehnaně, však nejvyšší pořadové číslo letos bylo 3851. Závodu se tak zúčastnilo o bez mála 500 maratonců více než v loňském ročníku. Na klatovském náměstí se začaly srocovat davy závodníků již dvě hodiny před startem, naplánovaným na desátou hodinu ranní. Každý vyfasoval číslo na rám a na dres a pak už jen čekal na zahájení. Trať byla 98 km dlouhá a předpokládalo se, že nejzdatnější borci ji zdolají za necelé čtyři hodiny. Limit na umístění byl stanoven pro průměrnou rychlost 15 km/h. Hodina H se přiblížila a závodníci se začali na trať řadit podle pořadí z minulého ročníku, ovšem jen do 200. místa. Ti, kdo se umístili hůře, si museli výhodné místo ke startu vybojovat vlastními silami. Nervozita dosahovala vrcholu, ale to již zazněl startovní výstřel a lavina cyklistů vyrazila z hlavního náměstí směrem k horám. S prvním šlápnutím do pedálů napětí lehce opadlo a jezdci se tak mohli plně soustředit na výkon. Borci v zadních řadách však museli čekat celé minuty, než se masa cyklistů před nimi dala celá do pohybu. První minuty závod provázelo obvyklé pošťuchování loket na loket, pomalu se nedalo kam hnout a sem tam docházelo i k lehčím kolizím. Někteří maratonci hned ze začátku vyrazili dopředu jak splašení koně v domnění, že si vytvoří nějaký náskok, který pak budou udržovat, ale zkušení borci, jedoucí stálým tempem, se přes ně po chvíli převalili jako povodeň a oni v tu ránu měli problém se jich udržet. První cyklisté zabočili ze silnice na lesní cestu a teprve nyní začalo pravé nefalšované závodění. Po stranách mezi stromy, na skalních výběžcích a na svazích podél cesty postávali povzbuzující diváci a jelikož se had bikerů táhl celé kilometry, měli dostatek času popřemýšlet o své účasti v příštím roce. Král Šumavy byl vždy pověstný množstvím brodů přetínajících trať a ani letos pořadatelé neopomněli je do závodu zařadit. Dokonce se jejich počet ještě zvýšil. Budiš jim to ke cti. Diváci tak byli svědky úžasných průjezdů brodu na zadním kole, nebo neskutečných karambolů, kdy závodník neodhadl svou rychlost či hloubku brodu a po hlavě se odporoučel do chladné vody. Po celé délce trati bylo rozmístěno pět občerstvovacích stanic a bikeři tak měli možnost průběžně doplňovat síly. Nabídka občerstvovaček byla vskutku rozmanitá: od energetických tyčinek a gelů, přes banány a housky s marmeládou, až po grilované klobásy. Zapíjet žízeň mohli maratonci klasickými ionťáky, obyčejnou vodou či limonádou, ale i pivem.
Ač byly předchozí ročníky proslulé špatným počasím, letos jako by mělo dobrou náladu, a tak se celou cestu na závodníky smálo slunce zpoza malých obláčků a rozehřívalo jejich svaly k lepším výkonům. Jezdci se postupně probojovávali k cíli přes početná dlouhá stoupání a klesání, krátké technické výjezdy, slalomy mezi stromy i poměrně rovinaté, o to však záludnější úseky. Všechny tyto terénní prvky přispěly ke spoustě dramatických momentů, kdy se například dva závodníci, zbroceni potem a očividně na pokraji sil, snažili jeden druhého předjet a na vrcholu získat poslední bodíky za vrchařskou prémii. V takovýchto chvílích se diváci dostávali do varu, nadšeně povzbuzujíce odhodlané borce. K vidění byly ale i situace, při kterých se projevila vzájemná solidarita a soudržnost bikerské komunity. Jeden biker měl například defekt duše na ostrých kamenech, ale náhradní si zapomněl v autě. Naštěstí pro něj však vedle zastavil jiný závodník a podal mu svou duši, riskujíc tak, že se dostane do podobné situace jako onen nešťastník. Každý, kdo tu scénu viděl, musel uznat, jací dovedou být cyklisté gentlemani.
Na čelních pozicích se závodilo o umístění na bedně, většina borců ale chtěla závod v pohodě dojet, ať již s ambicemi na nějaké lepší umístění, či bez nich. Závod se pomalu chýlil k závěru, v čele se bojovalo do posledních sil a další dvě hodiny se pak čekalo na pomalejší bikery. Závodní rivalitu a napětí vystřídala pohoda a radost z krásně prožitého dne. Výsledky byly vyhlášeny, ceny pro vítěze rozdány, a tak unavení borci mohli pozorovat vystoupení předních českých trialistů a s úžasem v očích sledovali, co vše lze s kolem provádět. Někteří se rozloučili hned po závodě, ale většina zůstala až do večera, kdy se dav začal pomalu rozcházet.
Král Šumavy se opět vydařil a upevnil tak svou pozici nejmasovějšího amatérského závodu horských kol v Česku. Doufejme, že se závodníci sejdou v tak hojném počtu i napřesrok.