Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Náš den "D", na který jsme se těšili celé čtyři roky, se uskutečnil 6. února v Sadové kavárně v Praze.
Ve 20:00 byl ples zahájen moderátorem Karlem Opickým a my jsme byly již připraveny předvést své předtančení, které jsme se pod vedením tanečního mistra Daniela Mývala zdárně naučily. Rytmická hudba navnadila k příjemné zábavě.

Zatímco se pozvaní hosté kochali pohledy na orientální tanečnice "Orient girl", my jsme se oblékaly do pečlivě vybraných šatů. Nejrůznější barvy a střihy šatů vynikly na každé z nás. Poté, co se podařilo všem maturantům bez újmy na zdraví sejít strmé schody vedoucí z balkonu, "ostužkovala" nás třídní učitelka Jana Klásková. Ředitel školy Ing. Vilém Gill pronesl přípitek, spolužačka Jana Holá poděkovala rodičům a učitelům za podporu při studiu a připili jsme si na úspěšný život a samozřejmě i blížící se maturitu. Zvláštní poděkování patřilo třídní učitelce, jež nás provázela pracným studiem, a proto jsme jí vyjádřili slova díků v podobě víkendového pobytu pro dvě osoby ve Františkových Lázních.

Nezbytnou součástí plesu byl nejen zpěv studentské hymny, ale i sólo s rodiči, učiteli a samozřejmě sólo maturantek, které si mnohé z nás dopřály se svými milovanými protějšky či kamarády pod vedením kapely Sokrates ze Stodu. Doprovodný program zajišťovali i aktéři z Karových Varů, kteří předvedli nezapomenutelnou ohnivou show. K volání hasičů naštěstí nedošlo, i když jeden okamžik mi v šatech bylo opravdu velice horko.

Po dražbě a prodání půlnočních novin zábava vrcholila, jelikož následovalo půlnoční překvapení. Všichni dobrovolní herci byli již připraveni, přičemž se objevil problém. CD s připravenou hudbou se ztratilo. Mnozí si mysleli, že je to předem připravená akce, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Nakonec se objevilo a my jsme se mohli přesunout na slunnou pláž, kde hlavní roli hrály úchvatné boubelky. První pomoc nám podávala nejen Pamela z pobřežní hlídky, ale i typicky česká zdravotní sestřička v podání jediného zdravotního bratra v této třídě.

Závěr plesu byl ve dvě hodiny ráno, proto mě udivuje, že více méně jen kvůli šesti hodinám jsme měli takové přípravy. Od nejrůznějších dohadů přes veřejné hádky a nesnášení se jsme si nakonec všichni ples užili a posléze i většina hádek byla zapomenuta. Někteří na něj kvůli zdravotním problémům vzpomínají dodnes, jiní si připomínají radostné i méně radostné chvíle už jen na videu. Doufám, že se stejnou mírou líbil i všem pozvaným, kteří zajisté pochopili, že improvizace není naší třídě cizí.