Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• smyšlená reportáž z expedice na Jupiter

Nervózně jsem ve své pravačce svíral svůj cestovní vak a pomalu procházel kontrolami ven z raketoplánu. Už za několik málo minut jsem měl udělat první krok na jiné planetě. Byl bych se v tu chvíli zhluboka nadechl, jenže ve skafandru to nelze jen tak lehce učinit. Přesto se mi téměř zatočila hlava, než si můj zrak zvykl na celou svítivost a barevnost planety. O tomto faktu se knihy nezmiňují.

Nesourodost a chaos, to byla první slova, která mi přicházela na mysl, kdybych měl popsat ono místo. Domy byly architektonicky zcela odlišné, nejspíše postavené přesně na přání vlastníka. Velké střídaly malé, vedle fosforeskující zelené kostky stojí stavba rudá, která svým tvarem připomíná disk sedící na útlých nožičkách a která vrhá stín na všechny okolní domy.

Procházeje se po městě s těžkým kufrem, zaslechnu vedle sebe kroky a ještě v týž okamžik chytne čísi mohutná ruka moje zavazadlo.
Jupiterčan vypadal na první pohled jako obr. Když se u nás o někom na Zemi řekne, že je to obr, obvykle se domníváme, že má kolem dvou metrů a je to kolohnát, jak má být. Jenže i takový pozemský "obr" by se vedle obyvatele Jupiteru ztrácel. Zdálo se, že jeho hlava nachází patřičnou oporu pouze v těch nesmírně rozložitých ramenech, jimiž mimozemšťan disponoval. Obličej měl tmavý, rozbrázděný vráskami. Oči jiskřivé jako uhel, ve tváři přímo vepsanou bujnost. Vsadil bych se, že kdybych mu dal do ruky jablko, skryl by ho ve své dlani tak, že bych pak nepoznal, ve které dlani ho skrývá. Nemluvě o tom, že by ho nejspíš rozmáčkl ve své pěsti tak, že by z jablka vyrobil mošt.
S úsměvem, mávaje zavazadlem jak cukrovou vatou, mě dovedl až k té největší podivnosti, co jsem kdy viděl. Upsal bych se čertu, kdybych to mohl vidět znovu.

Správce města si zcela určitě potrpěl na pompéznost. Tyrkysové obydlí vcelku nápadně připomínalo buddhistickou věžovitou pagodu se spoustou drobných ozdůbek všech barev. Toto však nebylo onou věcí, jež mě přinutila zírat bez mrknutí oka. Celá budova vážící desítky tun se pohybovala na masivních nosítkách, které nesli místní muži. Ti vypadali jako pohybující se karyatidy nesoucí na svých mohutných ramenou celou tíhu princova majestátu.

Těžko popisovat všechny divy, co jsem na této expedici zažil. Kdo neviděl, jen těžko uvěří, kdo to jednou spatří, nezapomene do své smrti.