Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sluníčko svítilo, sněžilo a já jsem byla na horách. Dne 7. března 2008 jsem navštívila malé město Pec pod Sněžkou, velmi známé jako centrum lyžování a pěší turistiky.

Jelikož jsem byla na horách celý týden, využila jsem pátek jako volný den. Nohy mě bolely, lyžovat se mi nechtělo, a tak jsem se vydala do centra městečka. Do Pece pod Sněžkou jezdím s rodinou každý rok, tak se tu už docela vyznám.

Pokaždé mě zaujme malý dřevěný domek, jenž se nachází v centru. Lidé by si řekli "obyčejná stará chalupa", ale on není zas tak obyčejný - říká se mu Veselý výlet.

Když jsem poprvé vešla dovnitř, ucítila jsem vůni aromatických tyčinek s příměsí pomeranče. Vše na mě dýchalo jakousi uvolňující atmosférou. Naproti dveřím stál obrovský dřevěný Krakonoš v nadživotní velikosti. Myslela jsem, že vcházím do obyčejné prodejny suvenýrů, ale pravda to byla jen částečně. Otevřela jsem další dveře a zjistila, že vcházím do jakési obrazové galerie. Měla dvě patra.

V tom spodním byla místnost s prodejnými výrobky z dílen handicapovaných mladých lidí. Dále reklamní materiály, noviny pro návštěvníky hlavně z ciziny a počítač, jenž mě informoval o zajímavostech z přírody - o zvířectvu a krajině v ČR. Byly zde k dostání i starší vydání sezónních novin Veselý výlet a řada dalších bezplatných informačních a propagačních materiálů.
Věnovala se mi milá slečna, která mě seznámila i se zajímavostmi z Podkrkonoší. Při návštěvě informátorka poradí s programem, ubytováním, pomůže nalézt hledané místo, službu nebo program, pokud se zde kdokoliv chystá ubytovat.
Základem nabídky tohoto informačního centra je také velký výběr několika desítek různých map, automap a atlasů. Pro vážnější zájemce a milovníky krásy Krkonoš jsou určené knihy s fotografiemi od známých autorů, především od Jiřího Havla, Jiřího Bruníka nebo Karla Hníka. Turistům i dalším hostům jsou zde nabízeny turistické známky. K turistice neodmyslitelně patří pořádné turistické hole, štítky na ně, odznaky, přívěšky s tématem Krkonoš a turistické známky. Pokud chcete, dostanete do "vandrovní" knížky i razítko.

Ve vrchním patře se nacházela již zmiňovaná obrazová mini galerie. Vystavovali zde malíři mně osobně neznámí - Miroslav Kemer, Pavel Liška, Radek Semrád, Michal Havel, Ivo Beschorner a Vlastimil Konopinský. Obrazy mě na první pohled velice zaujaly. Byly pestré, měly syté barvy. Osvětlení z malých lampiček jim dodávalo na kráse. Měly jen nepřiměřeně silné rámy, ale to mi tolik nevadilo. Na obrazech byly různé motivy - slunná prostředí moří a zálivů, antické památky, skaliska či pobřeží. Moc se mi líbily obrazy s údolími se stromy a kostelíky v horách. Snad nejhezčí bylo znázornění přírodních živlů, jako jsou vlnobití, bouře, hurikány. Pěkně vyobrazen byl i soumrak. Některé z obrazů byly až příliš abstraktní, tudíž se nedalo poznat, co je na nich namalováno. Informoval mě o tom vždy alespoň malý popisek v rohu. Jelikož výstava byla prodejná, některé malby byly již vyprodány. Škoda!

Když jsem zvedla hlavu vzhůru, zjistila jsem, že domek má ještě třetí patro. Zde se nacházela pouze stará almara zdobená květinovými nákresy.

Vůbec se mi nechtělo odcházet, bohužel se už blížil večer a já musela. Ještě jsem navštívila ve vedlejší místnůstce obchůdek se suvenýry, kde si člověk mohl zakoupit různá vonná mýdla, čaje, hračky nebo oblečení. Zde jsem to jen rychle prošla, vše si přesto důkladně prohlédla a odešla.

Vzpomínky na obrazovou galerii mi určitě ještě dlouho zůstanou.