Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dne 24.11.2009 se čtvrté ročníky našeho gymnázia vypravily za poznáním života a díla spisovatele Karla Čapka. Jeho památník se nachází nedaleko Dobříše - na Strži, jak své sídlo Čapek pojmenoval a jež získal v roce 1935 jako svatební dar od Václava Palivce. Tady vznikla známá literární díla (např. Cesta na sever, Bílá nemoc, První parta či Matka) a zde přijímal řadu osobností české kultury a politiky (herce Huga Haase, Adinu Mandlovou, novináře Ferdinanda Peroutku aj.).

Ve vile nás mile přivítala paní průvodkyně. Nejprve nás zavedla do bývalého obývacího pokoje, kde jsme zhlédli jediný videozáznam o životě a zálibách Karla Čapka. Poté nás provedla celou vilou. Prohlížení vystavených dokumentů, fotografií, knih a novinových článků doprovázel její zajímavý výklad. Dozvěděli jsme se, že Karel Čapek byl nejen vynikající spisovatel, ale i člověk s mnoha zájmy (zahradničení, etnická hudba, sběratelství, fotografování aj.). Vyprávění historek ze života spisovatele opravdu stálo za vyslechnutí a upoutalo většinu z nás. Po prohlídce domu jsme si ještě prohlédli část zahrady, o kterou Čapek s láskou pečoval. Přestože byla zima, počasí nám celkem přálo a nepršelo.

Z památníku jsme vyrazili k Dobříši. Zde se konala menší přestávka na oddechnutí a stravu. Zámek, který jsme viděli z autobusu, byl velmi hezký.
Pokračovali jsme směrem k Příbrami k "památníku" pracovního tábora Vojna. Nachází se asi 6 kilometrů jižně od Příbrami. Je zde expozice věnovaná obětem komunismu. V minulosti plnit účel tábora nucených prací převážně pro politické vězně nastupujícího komunistického režimu. Vězni byli využívání zejména jako pracovní síla při těžbě uranu v nedalekých dolech. V roce 2001 byl areál tábora vyhlášen kulturní památkou a zpřístupněn veřejnosti. Nabízí návštěvníkům prohlídkovou trasu se zrekonstruovanými budovami s vybavením ve stylu původních staveb. Kromě této trasy jsme také zhlédli video zvané Rudý teror. Celá prohlídka končila v bunkru. Byla to nízká betonová stavba v podzemí. Když v táboře zapršelo, držela se v bunkru voda i několik dní. Jídlo dostával vězeň bunkru jednou za tři dny, takže podmínky pro život byly naprosto otřesné. V areálu se také nacházel "kulturní dům", jakási místnost s hudebními nástroji a "knihovna" (spisy Lenina a Gottwalda). V ubytovacích zařízeních stál stůl a všude podél zdí byly palandy. Také jsme prošli nemocnici.

Exkurze se opravdu zdařila a i ti méně zaujatí si z ní určitě odnesli něco užitečného. Byla dosti poučná.

Nedovedu si představit, co by se mnou bylo, kdybych se v té době dostala do takového vězení. Asi bych nepřežila. Lidé jsou zhýčkaní (a vždy byli), jsou zvyklí na dostatek všeho, a já také. Avšak tábor Vojna byl proti Terezínu úplný "hotel". Byl dost zvláštní pocit jít těmi terezínskými uličkami a mít možnost sáhnout si na věci, jichž se dotýkali lidé, kteří byli týráni a odsouzeni na smrt. Na terezínský tábor a na hřbitov se každým rokem přijede podívat několik tisíc lidí, i když vědí, že toto místo připomíná hrozné události. Nevidí zde žádné senzace, jen minulost, která neustále připomíná, jak lidé dokázali dělat tak hrozné věci. Tábor Vojna byla "umírněnější" verze zla. Přestože zde také umíralo mnoho lidí, nebylo to tolik kolik v Terezíně. Životní podmínky byly o trochu lepší. Lidé nemuseli spát po několika desítkách v malých pokojících a přeci jen té stravy také dostávali o trochu více. V případě, že pracovali na více než 100 %, měli naději alespoň na lepší zacházení a stravu. Přesto jedna hrůza větší než druhá.

Každý člověk by měl určitě tato místa navštívit, aby si uvědomil hodnoty lidského života.