Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

I přestože covid řádí Českem, můžu se účastnit hudebních koncertů, které zní podvečery stěnami Základní umělecké školy v Pelhřimově.

Mířím do posledního patra školy a už z toho nejspodnějšího slyším hudbu. Lekám se, že jdu pozdě. Ale naštěstí to je pouze zkouška, než dorazí všichni pozvaní. Sedám si na židli, ale přede mnou zaujímá místo silnější paní a já nic nevidím. Proto si přesedám o řadu jinam. Konečně mám krásný výhled!

Koncert právě začíná. Překvapuje mě, že jako většinu koncertů neuvádí žáci, ale sami učitelé. Jsou krásně sehraní a skvěle se doplňují. Všímám si kamarádky, která hraje na klavír, jak mi mává. Usmívám se a mávám jí nazpět.

Jako první přichází zahrát menší holčička. Rozeznívá se akordeon. Velice mě udivuje, jak holčička, jež vypadá tak křehce, může hrát tak dokonale na tento nástroj. Tóny poletují třídou, nadšení rodiče natáčí video a holčičce svítí oči radostí. Je na ní vidět, jak moc si to užívá. Všichni bouřlivě tleskají, holčička se uklání a plna radosti opouští pódium. Nasadila ostatním účinkujícím laťku opravdu dost vysoko.
Slovo si bere učitel: "Děkujeme Anetce za krásné vystoupení. Rád bych vám tady na Anetku pověděl, že na akordeon hraje teprve prvním rokem a příští týden pojede na svou první soutěž do Prahy..."
Zůstala jsem jako opařená. Takhle skvěle že hraje pouze po půlroce výuky? Neuvěřitelné.

Jako další je na pódium uveden kluk, který hraje také na akordeon. Úplně perfektně zvládá dětské písničky. Krásně čistě mačká klapky na svém hudebním nástroji. Líbí se mi, že je to zase něco jiného než u holčičky před ním, protože dětskou písničku a skladbu nezahrajete pokaždé stejně, i kdybyste se rozkrájeli. Kluk na pódiu se tváří velmi soustředěně. V částech, kde si je jistější, hází do publika úsměvy. Opět odchází za velkého potlesku.

Tentokrát si bere slovo učitelka. Až teď si všímám, že má na sobě krásný, vánočně laděný svetr.

Další číslo jde na scénu. Nyní akordeon střídají klávesy. (Pro ty, co neví, jaký je rozdíl mezi klávesami a klavírem, tak je to v tom, že klávesy jsou menší a mají v sobě zabudované doprovodné písničky; navíc jsou na elektřinu.) Dívka hraje jednodušší skladbu, ale - jak se říká - v jednoduchosti je krása. Trochu mi vadí, že k nám sedí bokem, že jí není vidět do tváře. Ale není to nic hrozného, co by se nedalo snést.
Opět slyšíme klávesy, ale tentokrát je to romantická skladbička. A protože není hrající vidět do tváře, tak zavírám oči, abych mohla více zapojit jiné smysly. Vyplácí se to. Zní to, jako když se probouzíte do krásného jarního slunečného dne a pod okny vám zpívá skřivánek.

Konečně je na řadě vystoupení kamarádky. Sedá si za klavír a psychicky se připravuje. Za malou chvíli odpaluje ohňostroj tónů. Skladba je energická a dynamická. Jsem fascinována, že hraje bez not, přestože je skladba tak dlouhá.
Zpomalování skladby, konec. Uklání se a odchází si vyměnit místo s další účinkující. Učitel ohlašuje, kdo bude teď hrát.

Další moje kamarádka jde na to. Také má delší skladbu, ovšem tentokrát pomalejší. Tóny se nesou vzduchem a snáší se na mě, jako se rosa snáší ráno na kytky. Z mírného bdění mě vytrhává její druhá skladba, která je velmi živá a rychlá.

Poté ještě slyším další tři skladby na klavír a dvě na akordeon. Všechny jsou krásné a některé mě unášejí do jiného světa.

Po poslední skladbě si opět bere slovo učitelka: "Děkujeme vám moc, že jste dneska přišli. Doufáme, že se vám koncert líbil a že přijdete i na další, který se bude konat v lednu, pokud to situace dovolí. Závěrem vám přeji krásné vánoční svátky a hlavně to zdraví. Ať se vám daří i v dalším roce. A abyste odcházeli plně hudebně naplněni, tak koncert zakončíme čtyřručkou."

Čtyřručka od mých kamarádek zní opravdu nádherně. A přijde mi, že to je poslední dílek do mého srdce, aby bylo celé plně hudebně naplněno. Samozřejmě čtyřručku oceňujeme potleskem. Poté se všichni rozchází domů, ale já ještě sedím a čekám na své kamarádky, abych se s nimi mohla podělit o své úžasné pocity z koncertu.