Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jako každý rok, tak i letos maturitní ročníky, tedy včetně nás - 4.A, jely na exkurzi do našeho hlavního města - Prahy. Během tohoto čtyřdenního maratonu mezi památkami, "zábavními centry" a metrem jsme také stačili spáchat několik "nekalostí", leccos poztrácet a navázat nové kontakty.

V den odjezdu jsme se setkali na nádraží a po několikahodinovém transportu vlakem jsme se propracovali až k určenému cíli cesty. Po krátkém načerpání sil a zabydlení v hostelu Klamovka jsme se vydali do šumu města. Čekalo nás Václavské náměstí a Informační centrum. Kde nám - když viděli, jak jsme zoufalí - ochotně rozdali mapy zobrazující pražské ulice. Téhož dne nás ještě čekalo veřejné natáčení talk show Jana Krause - Uvolněte se, prosím.

Dalšího rána nás uvítala luxusní snídaně, která byla i po zbytek pobytu totožná, tudíž nám chutnala čím dál tím víc. V tomto dni jsme, mimo jiné, navštívili i katedrálu sv. Víta, což pro mě byl největší zážitek, přestože ji navštěvuji při každé zastávce v Praze. Zde se k nám přidala i průvodkyně, která na první pohled působila zainteresovaně a její výklad byl poutavý, historicky přesný i doplněný aktuálními událostmi. Následoval průchod Malou Stranou, Karlovým mostem, Staroměstským náměstím a hlavně Židovským muzeem, které se skládá z několika synagog, starého židovského hřbitova a velkého množství předmětů, např. ukazovátka pro čtení z Tóry, knihy, rubáše, mezuzy, a spousty dalších, typicky židovských věcí. Mně nejvíce zaujala Obřadní síň a márnice, kde je mimo jiné umístěna část výstavy s názvem Židovské tradice a zvyky, většina zvyků a tradic je však popsána a expozicí doložena v Klausově synagoze, kde jsme také strávili nejvíce času. Za velice zajímavé informace, týkající se židovství, považuji způsob pohřbívání, vztah k zesnulému, rituální přípravu k pohřbu, období smutku a vztyčování náhrobku.

Na pomalu přicházející večer jsme se všichni velmi těšili, jelikož nás čekal první oficiální rozchod. Netuším, jak ho strávili moji milí spolužáci, ale já jsem se společně s Petrou a Radkou vydala do 3D kina.

Třetí den nás přivítalo sychravé počasí, což ovlivnilo náš výhled z nejstaršího sídla českých knížat - Vyšehradu, jehož prohlídka byla na programu. Z tohoto důvodu jsme se věnovali spíše kostelu svatého Petra a Pavla, nedalekému hřbitovu se Slavínem, tedy hrobky, kde jsou uloženy ostatky významných českých osobností - malířů, sochařů, pěvců, vynálezců, spisovatelů, ... A ve chvíli, kdy jsem obdivovala náhrobek Emy Destinové, mě pokálel pták. Vzhledem k tomu, že pro nás večer byla vyhrazená místa v divadle ABC na muzikálu Šakalí léta, museli jsme se pro zkulturnění ducha i těla vrátit na ubytovnu, kde jsem si toto "štěstíčko" z hlavy smyla.

Poslední den, den dojezdu, jsme strávili každý po svém. Na mě čekala voňavá kavárna Coffee Heaven, kde jsem si dala skvělou kávu za ještě lepší cenu. Ve stanovený čas návratu jsme se všichni potkali na smluveném místě - nádraží, odkud nás rychlík odvezl přímo domů.

A žloutenka? Té jsme se všichni úspěšně vyhnuli...