Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je 23. prosince, den před Vánoci. Stojím na parkovišti, doslova přeplněném auty, před budovou obchodního centra Nisa.
Už zvenčí je budova vánočně nazdobená a drobné sněžení ještě podtrhuje vánoční atmosféru. Vcházím dovnitř. Co výloha, to vánoční motivy, v každé druhé výloze na mě vykukuje předvánoční výprodejová sleva, která ještě láká k dokoupení posledních dárků pod stromeček. V obchodním centru je doslova hlava na hlavě. Vzduchem se vine ševelení zástupu lidí, co tu proudí sem a tam. Jak se blížím ke kruhovému centru Nisy, ševelení pomalu přehlušuje nějaká maličká kapela, která hraje koledy a snaží se tak zklidnit nákupní horečku posledních dní. Ze zvědavosti se vydávám nakouknout do nejbližšího obchůdku, kde najdu další opozdilce, kteří ještě nemají dárky, jak chodí mezi regály a hledají, jestli by se jim náhodou něco nehodilo pro jejich nejbližší pod stromeček. Na chvíli se přidám a koukám, zda tu nenajdu nějakou drobnůstku, po chvíli to ale vzdám a odcházím pryč. Znovu, jen co vyjdu na chodbu, zaslechnu vánoční koledy a přecházím do knihkupectví, kde během necelých deseti minut kupuji dárek pro dědu s babičkou.
Přestože jsem koupil poslední dárek, ještě musím zdolat zbytek kolečka vinoucího se kolem celého obchodního centra. Nakonec jsem rád, že se po hodině a půl dostávám konečně ven a mířím domů.