Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

10. listopadu 2004 byl den D. Pro některé to byl úplně obyčejný den, ale pro nás, celou rodinu, to byl den, na který jsme se těšili už asi půl roku. Do Prahy totiž přijela přísně střežená návštěva, legenda celosvětové popové muziky, zpěvák s nádherným hlasem - Sting. Jeho písničky nešlo neslyšet. V rádiích ho hráli sice výjimečně a v televizi také nebyl žádným stálým hostem hudebních pořadů, ale přesto se dostal k mým uším. Samozřejmě kdo jiný by mě na něho měl upozornit než můj taťka. Celou rodinu nadchl, a tak jsme jeho písničky znali už od dob, kdy ještě zpíval se skupinou Police.
A kdo to vůbec Sting je? Kdo ještě jeho zvučný hlas neslyšel, neuvěří, jak skvělé jeho písničky jsou. Neznám sice detailně jeho biografii, ale jeho minulost, pro mě známá, začíná v dobách, kdy zpíval se skupinou Police. Pak se stal sólovým zpěvákem a jeho sláva začala stoupat. Nahrál několik alb, mezi jeho nejznámější patří jistě Brand New Day nebo jeho nejnovější Sacred Love.
Právě podle tohoto nejznámějšího alba se jmenovala jeho koncertní šňůra, která nezapomněla ani na Prahu. Právě do tohoto města teď v ranních hodinách jedeme. Cesta do Prahy po dálnici je nudná jako každá jiná cesta. Jet domů po koncertu by asi nemělo cenu, a tak jsme se rozhodli tady přespat. Jedeme do našeho oblíbeného penzionu Džbán, se kterým už máme své zkušenosti. Po ubytování si zajdeme do restaurace na oběd. Ten je důležitý pro načerpání sil na dlouhou noc, která třeba může skončit až v ranních hodinách.
Po strávení jídla se vyráží do ulic. Nejdůležitějšími věcmi jsou rozhodně vstupenky, bez nichž se do T-Mobile Arény nedostaneme, dobré boty, které se budou pro tříhodinovém stání hodit, a hlavně dobře vyčištěné uši pro poslouchání skvělé hudby. Cesta k T-Mobile Aréně není tak složitá. Nejprve se jede tramvají do stanice Dejvická, metrem na Muzeum, dalším na nádraží Holešovice, a pak už jen za davem lidí. Ten, kdo vůbec nezná cestu od stanice metra k T-Mobile Aréně, se tady nemusí bát, že zabloudí. Davy lidí směřující k této budově nelze přehlédnout. Teď už stojíme v řadě před arénou a za chvíli se už dostáváme na řadu. Deštníky, plastové láhve a jiné "nebezpečné" předměty musí zůstat venku. Lístky máme na stání, a tak si vybereme místo úplně v zadní části sportovní haly. Plocha před námi se pomalu a jistě plní a ani sedadla okolo nás nezůstávají prázdná. Vyprodáno však není.
Odbitím osmé hodiny vše začíná. Žádná "akademická čtvrthodinka" se však nekoná. To je dobře. Organizátoři se nenechali zahanbit a začíná se přesně. Jako první na pódium vstupuje František Černý a Karel Holas, tedy přesněji skupina Čechomor, aby rozehřála mraveniště lidí, hemžící se pod nimi. Pro mě je to velké, ale příjemné překvapení. Jako předkapelu jsem čekala kohokoliv, ale že to bude tato skupina je skvělé. Na jejich koncertu v Ostravě asi před rokem jsem nemohla chybět a ani tentokrát nezklamali. Ti, co přišli na koncert Stinga, sice nadšení nejsou, ale i ti se nakonec dočkají svého vytouženého. Po asi třičtvrtěhodince příjemné lidové hudby se s námi Čechomor rozloučí a na scéně se to začne hemžit. Ve chvíli, kdy netrpělivě čekáme, se rozhlížím jen tak po hale a co to nevidím? Asi deset metrů od nás stojí Pavel Svoboda ze Snídaně s Novou. Příjemné zjištění, že i lidé "z televize" si zajdou občas na nějaký ten koncert.
V devět vše zhasne. Všude je neproniknutelná tma. Najednou se mihne na pódiu neznámý stín a tmu proříznou světla reflektorů. Před sebou už všichni vidí postavu koho jiného než legendu světové hudby - Stinga. První tóny písničky a jeho osobitý hlas započnou neopakovatelnou show plnou světelných efektů a různých scén objevujících se na třech promítacích plátnech za ním. Sting začíná staršími písničkami z alba Brand New Day. Tyto písničky všichni znají, a proto aspoň jejich refrény všichni zpívají z plných plic. Nikdo nestojí jako tvrdé Y. Všichni se aspoň houpou nebo zběsilé tančí v rytmu jeho písniček. Sting střídá svižné písně s pomalými baladami a staré hitovky s novinkami. Všechny písničky znám, a proto mě nezaskočí ani nejnovější skladby, při nichž všichni zvedají ruce nad hlavu. Nejoblíbenější písní se stává Englishman In New York, která rozehřeje i rampouch. Nejlépe zazpívanou písní se jistě stala Whenever I Say Your Name. Tu zpívá Sting se zpěvačkou tmavé pleti. Tento duet se mi vryl do paměti, protože ji oba zpívali od srdce a velice jim to spolu ladilo. Po hodině a půl přijde ale konec. Sting odchází z pódia, ale jen tak ho odejít nenecháme. Všichni pískají, dupají, tleskají a Sting opět přichází. Po pěti přídavcích se s námi Sting osobně anglicky rozloučí a celá hala lidí se snaží dostat k východům. Je kolem jedenácté a nohy mě vůbec nebolí ani po třech hodinách tančení.
Cesta zpátky do penzionu se nemění. Až na to že je tma. Jsme unaveni, ale i přesto si s úsměvem na tváři připomínáme nejhezčí okamžiky z koncertu. Pro všechny to byl nezapomenutelný zážitek. Vidět Stinga na vlastní oči a hlavně slyšet jeho zpěv na živo se stává jen párkrát za život. Hudební hvězda s takovýmto hlasem se objevuje v České republice jen jednou za tři nebo čtyři roky. Z posledních sil se převlékneme, zavrtáme se do peřin a ještě jednou prožíváme neopakovatelný koncert tentokrát už jen ve snu.