Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. Uvítání
2. Známky
3. Čtyřky
4. Baf
5. Konec putování

V předposlední lavici jedné nejmenované třídy jsme našli žákovskou knížku. Váháme, jestli ji máme otevřít nebo ne. Pokušení nahlédnout dovnitř každým okamžikem roste. Otevíráme modrobílý sešit formátu A5. Pyšní se velkým nápisem "žákovská knížka". Není podepsaná, doteď nevíme, komu patří. Dvojlist s omluvami je hustě popsaný. Nevolnost, rodinné důvody, Pavlovi ujel autobus. To se střídá po celé stránce. Z kolonky podpis rodičů na nás mává nečitelně nanesený modrý inkoust. Příjmení Pavlovy maminky se nedá rozluštit.

Otočíme dále a to už nás vítají Pavlovy známky. Jak se zdá, chlapec není zrovna nejpilnější. Trojky, čtyřky, ale i pětky leží skoro na každém řádku. Místy se vloudila i nějaká jednička a dvojka, ale to se nestává často. Mezi špatnými známkami se jim nežije moc dobře. Určitě si musely své místo tvrdě vybojovat. Nedivím se, že jich tu je tak málo. V žákovských knížkách šprtů to mají lepší.

Obzvláště čtyřkám se v Pavlově žákovské daří skvěle. Jedné jsme se zeptali, jak se tu má: "Já tu trávím už půl roku. Líbí se mi tu, papír není tvrdý, dobře se na něm spí. Mám tu hodně kamarádek - trojky, pětky - a své sestry čtyřky. Jsme rády, že tu můžeme být. Nestává se nám totiž moc často, že nás někam pustí. Většinou dostávají přednost naše sokyně jedničky a dvojky."

Modrobílé řádky vyplněné červeným inkoustem profesorů na nás působí zvláštně. Zajímavá kombinace, že? Několik listů na nikoho nenarazíme, ke konci knížky na nás však bafne oznámení, kdy se koná třídní schůzka rodičů, a pár sdělení, kolik korun se vrací z návštěvy divadla či exkurze do zoologické zahrady. Nutno říct, že Pavel příliš krasopisně nepíše. Tuto vlastnost zřejmě zdědil po své mamince.

Naše putování končí. Cestou na nás dýchlo kouzlo školních let, která už máme dávno za sebou. Je to jistě náročné, ale i krásné období. Pavlovu žákovskou vracíme tam, odkud jsme ji vzaly a v duchu mu přejeme hodně trpělivosti a štěstí do dalších let.