Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve středu 26. března jsme se se školou vydali do kina. Jediné, co jsme o programu věděli, bylo, že se to jmenuje Zapomenuté transporty. Nikdo netušil, jaké kruté záběry uvidíme.
Vůbec jsem nikdy netušila, jaké měli Židé v koncentračních táborech a v ghettech životní podmínky. V určitých chvílích jsem byla opravdu zaskočená. Nechápu, jak mohli být lidé takoví, že k někomu přišli a jen tak ho zastřelili. Opravdu se tam žilo v nelidských podmínkách. Ženy sice byly v domech, ale ty se nacházely v hrozném stavu. Muži přespávali na zemi. V dokumentu byly výpovědi několika lidí, kteří si tento život zažili na vlastní kůži. Všichni se báli ráno probouzet, protože netušili, jestli ten vedle nich je vůbec živý. Nelidské bylo také stravování. Jednou denně dostávali malý kousek chleba a dvakrát denně čistou vodovou polévku. Pokud chtěl někdo přežít, musel se naučit krást jídlo, protože v té době byl klasický denní přísun potravy opravdu malý a na normálního člověka nestačil. Pokud ale "esesák" našel u někoho nějaké jídlo navíc, zastřelil ho. Velice kruté mi přišlo, když si voják nechal postavit ženy do řady a každou čtvrtou zastřelil. Poté šel zase řadou zpátky a zase zastřelil každou čtvrtou. V Bělorusku měli v ghettech pojízdné plynové komory, takzvané dušehubky. Zavírali do nich především staré lidi, ale také ty, kteří jim k ničemu nebyli. Jedny dcery chtěly zachránit svoji matku, a proto jí pod šátek strčily svoje černé ustřižené vlasy, aby vypadala mladší a nezavřeli ji tam. Hrozné bylo, že mnoho lidí umíralo kvůli velké zimě, protože v noci klesala teplota až ke dvaceti stupňům pod nulou. Také mě zaskočilo, že se z Lotyšska zpět do Čech vrátilo ze tří tisíc deportovaných sto dvacet devět Židů a z Běloruska ze sedmi tisíc pouhých dvacet dva. Pokud někdo přežil, musel mít opravdu velké štěstí. V Bělorusku měli také lidé šanci u partyzánů. Tam ale brali jen ty, kteří měli zbraně. Mnoho z nich jich ale také při útěku nepřežilo. Taky mě zarazilo, když je Rusové osvobodili. Oni jim totiž řekli, že mohou jít zpátky domů. Ale to si asi neuvědomili, že lidé žádné domovy nemají. Že jejich domy byly zničeny nebo vypáleny.
Film na mě působil docela depresivně. Nikdy jsem si tuto dobu neuměla představit. Hodně věcí mě doopravdy dost překvapilo. Už jenom ty nelidské podmínky. Rozhodně jsem se ale dozvěděla spoustu nového o této době. Nikdy bych toto ale nechtěla zažít.