Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vyšel jsem si na procházku a koho to nevidím. Snad mě šálí zrak. Není to omyl. Opravdu to je můj velmi dobrý známý Jirka. Využiju příležitosti a okamžitě ho zastavuji, abych se optal, jak se mu daří. S radostí odpovídá: "Tebe už jsem neviděl, to je doba. Daří se mi v celku dobře."
"To jsem rád, že se ti daří dobře. Slyšel jsem, že si studoval policejní akademii, ještě studuješ, nebo už brázdíš v ulicích a chytáš lumpy?"
"Slyšel jsi správně. Student dávno nejsem, pracuji jako soukromý detektiv. Momentálně nejsem v akci, mám chvilku volna, tak jsem se zajel podívat do rodné vísky, co je nového a pozdravit staré známé. A co ty, stále hraješ fotbal?"
"Bohužel již nehraju, nevešel by se mi do rozvrhu a kvůli nedostatku hráčů byl náš tým zrušen. Hraju fotbal dobrovolně, zrovna večer máme sraz a přetelský zápas, pokud chceš, můžeš zajít a zahrát si s náma."
"To není vůbec špatný nápad. Kdo ví, zda ještě umím hrát. Nehrál jsem ani nepamatuju."
"To se nezapomíná, to je jako jízda na kole - jednou se ji naučíš a umíš ji stále. Ty si hrál vždy dobře a aspoň nám povyprávíš nějakou dobrou historku."
"Historek moc nemám, ale uvidí se, co se dá dělat. Jsem si vždycky říkal, že detektiv se nikdy nenudí a má stále co na práci. Jenže nějak jsem se mýlil. Poslední dobou čekám, až mi někdo zavolá s pořádným případem."
"Malý případ taky případ a nějak se začínat musí... Být tebou, neházím flintu do žita. Někde na tebe čeká dokonalý zločin, vyřešíš ho a titulní článek v novinách tě proslaví, že nebudeš mít chvilku volna. Tak užívej volna, dokud ho máš."
"To jsem zvědav. Zatím řeším jen případy žárlivých manželek a milenek. Sleduji jejich drahé polovičky, zda je náhodou nepodvádějí. Je to k zlosti, připadám si jako šmírák."
"Koukám, že se v práci nenudíš, ale zas když si tě najme žárlivý manžel, sleduješ jeho ženušku na každém kroku. Můžeš ji pozvat na kafe a ještě za to dostaneš zaplaceno."
"Být sledován detektivem dokazuje jedině, jak si lidi v dnešní době věří. Nevěřil bys, kolikrát se trefí a jsou opravdu podváděni. Nedivím se, nejspíš hledají důvěru jinde."
"Nestěžuj si, aspoň se nenudíš a máš co dělat."
Náhle se ozve hlasitý zvuk. Jirka vytáhne mobil a zvedne ho: "Prosím, soukromý detektiv Novák. Samozřejmě už jsem na cestě, na nic nesahejte a s ničím nehýbejte. Za půl hodiny jsem tam."
Hodí mobil do kapsy. Mrkne na mě a hlásí: "Drž mi pěsti, vypadá to na velký případ. Jedný zákaznici zabili přelétavého manžílka. Rád jsem tě viděl a pokecal, ale musím běžet."
Nestačil jsem se ani rozloučit a už mizel za rohem rychlostí blesku. A já se ubíral pomalu k domovu s myšlenkou, že soukromý detektiv nikdy nebudu. Nikdy neříkej nikdy, byste neuhodli, čím jsem.