Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ota Pavel (1930-1973) byl prozaik a novinář, vlastním jménem Ota Popper. Jeho otec byl žid a to ho vedlo po celý jeho spisovatelský život. Jeho otec měl na něj velký vliv, co se týče povídek a zároveň ho vedl k přírodě, rybaření a lásce ke sportu. Po válce dostudoval Ota Pavel obchodní školu a vzápětí nastoupil jako redaktor do rozhlasu a poté do sportovního tisku. V únoru roku 1964 onemocněl těžkou duševní chorobou a byl nucen odejít do invalidního důchodu. V posledních letech života střídal Ota Pavel léčbu s intenzivním psaním a nakonec zemřel na srdeční infarkt.

ROZHOVOR:

Do kavárny na rohu Václavského náměstí vešel pán menší postavy se zasněženým kloboukem. Nemohla jsem si odpustit nevstanout, když ke mně přišel. Čišela z něho moudrost a klid. Mluvil tichým hlasem a chvílemi se mi zdálo, jako by byl v myšlenkách zase tím malým klukem a chytal ryby se svým otcem...

Dobrý den, ve většině publikací se píše o Vašem vztahu k okolí řeky Berounky a Křivoklátským lesům, co Vás na této krajině tak přitahovalo?
Dobrý den. Ta příroda byla doslova neuvěřitelná, krásná a pokaždé jiná. Je to nádherný pocit jen tak ležet v trávě a poslouchat šumění větru ve stromech, zpěv ptáků a všechno, co k přírodě patři. Vždy, když jsme tam přijeli, tak jsem sedával na břehu Berounky a bylo mi do breku. Pozoroval jsem vodu, jak teče a myslel jsem na to, že přesně taková musela téct i nahoře u strýce Proška. Ani nevím, proč jsem tu řeku až tak moc miloval. Snad proto, že jsou v ní ryby anebo proto, že je volná a nespoutaná a nikdo ji nezastaví. Můžete v ní plavat anebo také umřít.

Dalším nejvíce zmiňovaným hrdinou Vašich příběhů je Váš tatínek. Můžete mi o něm povědět něco bližšího?
Můj otec byl mým největším vzorem, ať si vzpomenu na cokoliv. Naučil mě všemu, co jsem pro svůj život potřeboval znát. Mohl bych říct, že všechno, co doopravdy potřebuji znát, jsem se naučil od mého otce. (úsměv) Byl to člověk, který se ničeho nebál, ani riskantních podniků, u kterých nebylo jisté, zda se povedou. Snažil jsem se popsat jeho svět podnikání takový, jaký skutečně byl. Riskantní, dobrodružný a pokaždé něčím výjimečný. Také jeho svět žen, přírody a rybaření. On svůj život prožíval jako svátek, ale i jako nejprostší událost a toho si na něm velmi vážím.

A co Vaše maminka?
Už jsem četl mnoho kritik, že když se na scéně objeví moje maminka, tak se neudržím a projevuji lásku a něhu, a proč taky ne? Moje maminka byla úžasná. Dokázala přetrpět všechny otcovy nesmyslné nápady a výmysly, ale i přes to ho měla velmi ráda. Byla to nejlepší žena v mém životě, na kterou moc rád vzpomínám.

Stýskalo se Vám po bratrech, když odešli do koncentračního tábora?
Často jsem na ně vzpomínal. Na Huga i na Jirku. Spali jsme společně v jedné chladné místnosti na dvou postelích. Jirku jsem každý večer drbal na zádech, protože jinak neusnul. Dával mi za to vždy korunu. Hugo nám do toho povídal své zážitky ze své práce ve mlýně a já si pak nemohl zvyknout, že tam vedle mě neleží. Bylo to kruté. (smutný pohled na chodník za oknem)

Jací jsou Vaši hrdinové?
Mí hrdinové se ocitají v různých životních situacích a poznávají život ze všech možných stran. Tito hrdinové mají své sny a touhy a dokáží za nimi jít i jak se říká "přes mrtvoly" a přes všechny překážky. Nejsou to žádné velké činy, ale i přesto jsou důležité. Zároveň si nenechají mluvit do života a svůj osud si utváří sami podle sebe.

Jsou tedy vlastně jako Váš otec?
Ano, dalo by se to tak říci.

Má poslední otázka je trochu z jiného soudku, a to, které roční období máte nejraději?
Víte, Berounka je ve všech obdobích nádherná. (letmý úsměv na úzkých rtech) Ale pokud bych si měl vybrat, bylo by to jaro. Všechno se jakoby probouzí z dlouhého zimního spánku. Můžete si jít konečně sednout na břeh Berounky a pozorovat vodu. Také mám rád podzim, všechno se během jednoho měsíce zbarví a vy můžete nerušně chytat ryby a přemýšlet o životě... (opět ten sentimentální pohled ven z kavárny)

Děkuji Vám za rozhovor a přeji krásné svátky.