Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve Vlachovu Březí se mi podařilo najít největší osobnost období Májovců, pana Nerudu, který souhlasil s rozhovorem.

Pane Nerudo, prozraďte nám, kdy jste v sobě poprvé našel básnický cit a začal jste psát pro lidi?
Poprvé jsem začal poutat pozornost čtenářů ve čtyřiadvaceti letech, kdy jsem se svou sbírkou básní Hřbitovní kvítí sklidil mnoho kritiky a jen těžko jsem se s ní mohl vyrovnat.

Jak jste tady na svůj první nezdar reagoval?
Začal jsem pokoušet své štěstí v oblasti dramatické tvorby, ale i zde mé pokusy provázely nezdary. Sám jsem ale kritiku na má dramata připustil, a proto jsem odmítl jejich uvedení na scéně v Národním divadle.

Na dlouhou dobu jste se ve své básnické tvorbě neprosazoval. Proč?
Měl jsem hodně jiné práce. Redigoval jsem časopis Obrazy života, vstoupil jsem do redakce Národních listů, psal fejetony a také můj osobní život se stal velmi pestrý a plný starostí.

Poté jste vydal Vaši druhou básnickou sbírku Knihy veršů. Můžete nám prozradit, co obsahovala?
Sbírku jsem rozdělil na tři části. V první jsem psal básně epické, sociální, ve druhé básně lyrické, kde jsem pomocí poezie vyjádřil vztah nejen k mé matce v cyklu Otci, Matičce, Anně. No a především ve třetím oddílu jsem vyjádřil své myšlenky od intimních zážitků přes sociální tematiku až k básním postihujícím vztah k národu.

V roce 1878 vychází další Vaše sbírka básní nazvaná Písně kosmické. Proč se právě tato sbírka setkala s tak mimořádně příznivým ohlasem?
Básně odpovídaly svým duchem náladě ve společnosti, v níž přes politické neúspěchy vzbuzovala optimismus.

Dobře víme, že jste se věnoval také próze. Vzpomeňte, prosím, alespoň ty nejznámější z nich.
Práce z konce 50. a počátku 60. let jsem shrnul do knihy Arabesky. Nejznámější je nejspíš povídkový soubor Povídky malostranské, do něhož jsem čerpal ze svých vzpomínek na dětství, které jsem prožil na Malé Straně ve 40. a 50. letech.

Co se dělo v dalších obdobích Vašeho zajímavého života?
V roce 1883 jsem založil edici Poetické besedy určenou pro publikování děl Májovců, Ruchovců a Lumírovců. Sám jsem edici uvedl sbírkami Balady a romance a Prosté motivy.

Vtom se panu Nerudovi zajiskřilo v očích, zavzpomínal, že téhož roku horoucně vzplál láskou k Anně Tiché. Panu Nerudovi jsem za pár cenných chvil poděkoval a nechal ho o samotě vzpomínat.