Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• rozhovor převedený do článku

VRÁTIL SE Z MARSU, ABY MOHL ROZJET VĚDU Z KUFRU A ODNÉST SI NOBELOVKU

"Za vším stojí jedna velká náhoda," ví své Michal Vyvlečka, student prvního ročníku obecné fyziky na UK, kam byl přijat po úspěšném absolvování přírodovědného lycea SPŠ v Otrokovicích. Jako čtrnáctiletý si na vlastní kůži vyzkoušel, jak se cítí kosmonaut při cestě na rudou planetu, když postoupil do finále soutěže Expedice Mars.

V loňském roce stál u zrodu nevšedního projektu Věda z kufru, jenž umožňuje všem, kteří touží objevovat svět okolo sebe, aby se stali na okamžik astronomem, žurnalistou, profesionálním fotografem či vědcem. Za svoji práci na poli SOČ byl odměněn cenou Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského, jíž se přezdívá "česká studentská Nobelova cena."

THREE, TWO, ONE...IGNITION

Kdo alespoň jednou nezatoužil po vesmírném dobrodružství, povolání kosmonauta? Michalovi se tento sen splnil před sedmi lety. Zažil simulovaný let na Mars, na nějž velice rád vzpomíná: "Zásluhou obrovské náhody jsem se na Mars poprvé vypravil coby účastník projektu Expedice Mars 2007. V hodinách informatiky jsme si se spolužáky krátili čas hraním her na jednom z dětských serverů, kde mne upoutal odkaz na Expedici. Nemusel jsem dlouho váhat s odesláním přihlášky do odbornosti letec architekt, geolog. Přes internetová a projektová kola jsem se dostal až do semifinále a následně do finále, kde mne čekala maketa raketoplánu a samotný let do neznáma."

Uplynulo mnoho vody v potoce a o šest let starší student střední průmyslové školy stále zůstává věrný projektu Expedice, jenž v těchto dnech slaví neuvěřitelných deset let od svého vzniku. "Za těch šest let jsem v Expedici vystřídal už spoustu pracovních pozic, dnes jsem vedoucím přípravného týmu. Což je skupina lidí připravující program našich soustředění, různých ceremoniálů a podobně. Především se staráme, aby vše fungovalo bez sebemenšího problému. Jak nám to jde, může posoudit každý nový účastník soutěže. Letošní jubilejní start Expedice požehnal mimo jiných významných osobností České i Slovenské republiky i Čtyřlístek postaviček z dílny rodiny Němečkových."

VLADIMÍR REMEK, MILOŠ ZEMAN A DALŠÍCH 1498 PODPISŮ

Zabrousíte-li na internetové stránky Expedice Mars 2012, nemůžete si nevšimnout Projektu ?, kde se dvojice organizátorů soutěže pokouší překonat světový rekord v počtu číslic Ludolfova čísla napsaných na jediný souvislý kus papíru. Kdo by si myslel, že pro sesbírání půldruhého tisíce podpisů je třeba několik let, bude vyveden z omylu: "Projekt PÍ není až tak starý, myslím, že jsme s ním začali před rokem a půl," vysvětluje Michal Vyvlečka, "v té době Petr Voldán, asistent pana Remka, navrhl, že by bylo dobré, kdyby EM překonala nějaký rekord. Jako příklad navrhl postavit největší raketu z Merkuru, ale na to je potřeba spousta součástek a je to úmorná práce."

Nebyl by to ale Michal, aby opustil vnuknutou myšlenku: "...Nicméně rekordu jsme se chytli a jednou jsem takhle seděl s velitelkou dokumentaristů (Anna Skotáková, pozn. autora). Ležely před námi role papírů do faxu. Už si ani nevzpomínám, koho z nás to napadlo, ale rozhodně od té doby na tyto role papíru píšeme lihovou fixou číslo PÍ. Dnes máme 1500 číslic a některé psaly i význačné osobnosti, svou číslici třeba má i náš pan prezident a první československý návštěvník kosmu Vladimír Remek, který je zároveň patronem EM."

SVĚT MICHALA VYVLEČKY NENÍ V JINÉ DIMENZI

S jídlem roste chuť, říká jedno pěkné přísloví. Možná právě takto se přes nejrůznější předmětové olympiády dostal Michal k SOČ, tedy Středoškolské odborné činnosti. Účastníci o této soutěži hovoří jako o "jiném světu". Své o tom ví i loňský vítěz národního kola. "Atmosféra SOČ by se mohla hravě přirovnat k vrcholnému sportovnímu klání. Ono se asi není čemu divit, lidé tam mnohdy vložili skutečně měsíce úsilí, aby napsali svou práci. Já měl štěstí, že jsem se na národní kolo SOČ podíval dvakrát po sobě a pokaždé s jinou prací."

Jak se člověk k takovému projektu dostane, popisuje následovně: "Poprvé mne k myšlence zúčastnit se přivedl můj lektor, u něhož jsem byl skoro tři roky na Akademii věd na stáži. S prací, která vycházela z výsledků našeho výzkumu na poli materiálového inženýrství, jsem byl sedmý. Následující rok jsem se rozhodl štěstí zkusit znovu, a to s amatérským výzkumem exoplanet. S tím už jsem národní kolo v oboru fyzika vyhrál."

FYZIK, BIOLOG, PEDAGOG ČI SNAD KASTELÁN?

První rok na vysoké škole mnohdy znamená veliké zklamání pro prváky. Maturanti dost často očekávají něco diametrálně odlišného, po pár semestrech mění svůj studijní obor. Michal zvolil obecnou fyziku, ale ještě před pár lety uvažoval nad úplně jiným povoláním. "V osmé třídě jsem třeba byl přesvědčen, že se stanu kastelánem, pak mě to ale nějak přešlo. Co mne ale neopustilo, jsou myšlenky na jiný studijní obor. Díky stáži v řeckém mořském výzkumném institutu jsem chtěl být mořským biologem a podobně. Ostatně i teď, při studiu fyziky, občas přemýšlím, zda jsem neměl jít studovat jinam, třeba právě na biologii nebo pedagogiku."

Své pedagogické vlohy ukazuje již druhým rokem při akcích Vědy z kufru. Určitě tedy nelituje, že se nevydal na vysokoškolské studium pedagogiky. "Když tak nad tím uvažuji, vlastně by mne ani nebavilo učit. Tedy myslím tím stylem, že pracuješ v nějaké škole, máš svůj kabinet, krabičku kříd a notýsek na známky. Ve Vědě z kufru děláme právě tu část pedagogiky, jež mě strašně baví. Říká se jí neformální vzdělávání, které je teď hrozně v módě, hlavně při výuce managementu a mezikulturní komunikace, jež je v EU velice důležitá. Nás (Anna Skotáková, Aneta Ceplechová, pozn. autora) napadlo vzít tyto metody neformálního vzdělávání a přepracovat je k výuce přírodních věd. A ono to kupodivu funguje a funguje to velice dobře."

TVRDÁ PRÁCE NESE SVÉ OVOCE - ČESKOU NOBELOVU CENU

Snad každý člověk touží po uznání. Vědci, ale i spisovatelé mohou usilovat o Nobelovu cenu, atleti a sportovci obecně zase o zlato na olympiádě. Michal se může pochlubit cenou Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského, které se mezi studenty přezdívá "česká Nobelovka". Když se rodák z Troubek dozvěděl, že je laureátem tohoto ocenění, podělil se s ostatními o své pocity: "Jsem za tu cenu strašně rád. Člověka prostě potěší, když si jeho práce někdo všimne a nějakým způsobem ho za ni ocení, ať je to třeba článek ve školním časopise nebo děkovný e-mail. To, že tím, kdo si mé práce všiml, byl zrovna Nadační fond J. Heyrovského, tento pocit jen umocnilo."

Kdyby se oceněným kromě plakety vynálezce polarografu rozdávaly i nějaké nevšední ceny, mladý fyzik by nepohrdl letenkou na Mars. Uvítal by ale spíše práci v řídícím středisku. "Nad otázkou Já a Mars jsem přemýšlel zrovna minulý týden, když jsem jel metrem večer ze školy. Na úvahy mne přivedl letošní start Expedice Mars. Rozhodně by mě letenka potěšila, ale asi bych dlouho váhal, nakonec bych pravděpodobně na Mars odletěl. Ve skutečnosti jsem nikdy moc kosmonautem být nechtěl, vždy mne více lákala práce v řídicím centru nebo v nějakém týmu, který se podílí na přípravě mise. Taková práce mi přijde více tvůrčí a asi by mě nebavilo jako kosmonaut plnit úkoly přesně dle manuálu."

ZKUŠENOSTI SE NEPRODÁVAJÍ V KRÁMU ZA ROHEM

"Expedice mi dala hodně, ostatně je s ní můj život spjat již sedmým rokem. EM je úžasným zážitkem a odrazovým můstkem do života, dá člověku spoustu skutečných přátel a při její organizaci se jeden naučí spoustu užitečných věcí, které v učebnicích nenajde. Kupříkladu jsem našel recept pro komunikaci, práci v týmu, to, jak své výsledky prodat veřejnosti, či co je třeba pro spolupráci s médii."

I mezi dnešní mládeží se najdou desítky malých dušiček toužících po dobrodružství a poznání. Kdo by se chtěl také podívat do vesmíru, může se přihlásit do letošního ročníku Expedice Mars anebo navštívit jeden z bloků programu Vědy z kufru. Nikdy není pozdě začít, jak říká Michal Vyvlečka.