ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.43
Hodnoceno: 7x Prosím, ohodnoť práci

Interview ze zahrady

Jak dlouho už tu žijete? Baví Vás být pořád v jedné a té samé zahradě?
Co si pamatuji, tak tady rostu už přes padesát let. Jako by to bylo včera, co mě zde zahradník vysadil ještě jako malinký stromeček. Rostl jsem a sílil a dneska je ze mě krásný ořešák. Docela se mi tu líbí, sluníčko svítí, dýchám čerstvý vzduch, zahradník se o mne dobře stará a mám tu dokonce i kamarády.

Jak vycházíte s ostatními stromy, nelezete si už občas na nervy?
Se sousedy vycházím vcelku dobře, i když někdy by to chtělo trochu víc soukromí. Ne, že bych tady neměl dost místa, toho mám habaděj, ale když mě třeba někdo naštve, tak se před ním ani nemůžu nikam zavřít.

Vaši sousedé Vás něčím štvou? Čím, prosím Vás?
Zrovna loni na jaře na mě vyrašilo málo kvítků, a to by bylo, kdyby si každý hned nerýpl. Cítil jsem se docela trapně, když na sobě všichni měli záplavu květů a já byl skoro holý. Letos jsem si to ale vynahradil, byl jsem bezkonkurenčně nejrozkvetlejší strom tady v zahradě. A když mi náhodou na větvi přistane ptačí nadílka, to se můžou všichni smíchy potrhat. Jako by se jim to nikdy nestalo!

Čím zabíjíte čas?
Strašně rád pozoruji a poslouchám sousedy. Paní Jabloň s paní Broskvoní pořád někoho drbou, a tak mám čerstvé klepy o všech i z druhého konce zahrady. Taky mě vždycky pobaví věčný boj pana Třešňáka s těmi otravnými datly, to je panečku legrace.

A co zrovna děláte, když nesledujete sousedy?
Popravdě řečeno se nudím. Už jsem si párkrát pokoušel spočítat listy, ale když některou větev vynechám, nebo jednu počítám dvakrát, tak to potom nemá cenu. Když už ale mám ořechy, bavím se tím, že je střílím dolů na lidi. Vyhlédnu si nějakou oběť, a když zrovna pode mnou prochází, hodím jí jeden ořech přímo na hlavu.

Není to trošku drastické, bavit se bolestí ostatních?
Ty ořechy by ze mě stejně dřív nebo později spadaly, tak proč se přitom trošku nepobavit? Zase tolik to určitě nebolí a já se aspoň trochu pobavím, když už nemám co dělat.

Dokážu si představit, jaké to musí být, celý den stát na jednom místě.
Existuje nějaké místo, kam byste se rád podíval, kdybyste mohl?

Ze všeho nejdřív bych se chtěl podívat na opačný konec zahrady, už jsem toho o něm hodně slyšel, ale zatím nic neviděl. Rád bych se taky podíval, jak žijí stromy ve volné přírodě, určitě mají jiný životní styl než my, stromy v zajetí.

Ale o Vás se aspoň někdo stará. Co by dělaly stromy v přírodě, kdyby je třeba napadl nějaký škůdce?
Hm, máte pravdu. Když se jednou na slečně Hrušni usadily takové malé bzučivé potvory, hned přiběhl zahradník s postřikem a za dva dny po nich nebylo ani vidu. Nechci si ani představit, co by se stalo těm chudákům, kteří žádného svého zahradníka nemají. Možná že život v zahradě není zase tak špatný...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Interview ze zahrady







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)