Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnes tu mám rozhovor s panem profesorem Homolákem z gymnázia Hejčín v Olomouci. Již několik let učí dějepis a češtinu, a tak má jistě spoustu zkušeností a názorů, o něž je ochoten se podělit.

Dobrý den. Vy jste - jak již víme - učitel, a to již pěknou řádku let. Proč jste si vybral zrovna povolání učitele?
My to máme v rodině. Matka, babička a prateta byly učitelky, též i můj bratr pracoval jako učitel, ale pouze rok. Když jsem pátral po našem rodokmenu, zjistil jsem, že i v polovině 19. století byl můj prapředek lektorem. Ve většině rodin se na kantory nadávalo, u nás ne. Navíc ke škole jsem měl blízko. Matka mě s sebou brávala do školy, když učila, a o mě se starali hodní strýčkové učitelé a dospívající dívky, které moje maminka měla na tělocvik.

Aha, tak to chápu, rodina je prostě rodina. A jak jste se dostal k vašim předmětům - češtině a dějepisu? Proč jste si vybral zrovna tyto dva?
Čeština u mě byla jasná. Už v šesti letech mě rodiče přihlásili do knihovny a já se z těch knížek už "nevyhrabal". Navíc mi šla. Dokonce jsem i vyhrál okresní kolo v soutěži českého jazyka. Co se týče dějepisu, to bylo jiné. I o ten jsem se dosti zajímal, a to z toho důvodu, že doba byla taková divná. Utíkal jsem před realitou, zjišťoval, že ne vždy tu byli komunisté, že se žije i jinak. Na to každý časem přijde.

Teď to vypadá, jako kdybyste byl velký - s dovolením - "šprt". Ale jaký jste podle vás byl ve škole?
V deváté třídě jsem byl hrozný puberťák. Dělal jsem různé vylomeniny a učitelé s tím moc nenadělali. Moje máma byla jejich kolegyně, čehož jsem dokázal dosti využívat. Co vše jsem tropil, to se spíš hodí pro bulvár. Takže pojďme dál...

Vaše dcera studuje na stejném gymnáziu, kde pracujete. Jaký si myslíte, že byste k ní zaujal postoj, kdybyste ji učil?
Hned na začátku bych chtěl říct, že já jsem nechtěl, aby šla studovat zrovna na tu školu, kde učím. Byl jsem spíš proti. Ale ona si postavila hlavu, a tak šla sem. Ovšem domnívám se, že bych ji spíše "trápil" než jí nějak nadržoval. Zastávám totiž názor, že otec má být přísnější než učitel. Toho, že jsem na své žáky mírnější, si všimla, a já jsem kvůli ní vycouval z třídnictví vedlejší třídy a hodin dějepisu u nich.

Uvažoval jste někdy o odchodu ze školství? Pokud ano, proč?
Ano, uvažoval. V devadesátých letech byly platy ve školství opravdu mizerné. V té době jsem o odchodu ze školství docela vážně uvažoval, ale nakonec jsem zůstal. Dnes jsou již platy o hodně lepší.

A teď otázka na tělo. Jak vnímáte třídu IV.A8? Učíte ji rád?
Na tuto otázku nedokážu jednoznačně odpovědět. Někdy mě psychicky ničí, ale zároveň si uvědomuji, že v této třídě je spousta výjimečných osob, budoucích osobností, kteří, jak doufám, se za dva tři roky zklidní a bude z nich skvělá parta s bezva lidmi.

Velmi zajímavý názor. A když už jsme u těch tříd, kterou učíte nejraději, která je vaše oblíbená?
Nemám žádnou oblíbenou třídu, kdybych byl třídní, tak to bude určitě ta moje. Třídní je tu přece od toho, aby byl na straně svých žáků, ale vzhledem k tomu, že jsem z jednoho třídnictví, jak už jsem říkal, vycouval a žádnou vlastní třídu zrovna neučím, nemám ani oblíbenou třídu.

Dobrá, pokusím se vám věřit. Ale když nemáte oblíbenou třídu, nenadržujete alespoň některým žákům?
Já nevím, sám to nemohu posoudit, ale snažím se nenadržovat. K chlapcům jsem určitě hrubější, přece jenom na ně platí něco jiného než na dívky, ale nemyslím si, že by to nějak ovlivnilo mé známkování. To je pro všechny stejné. Ale moje slabina, o níž vím, je vyvolávání. Jsem velmi náladový a vím, že dobrá či špatná nálada může ovlivnit výslednou známku. Proto se snažím co nejméně vyvolávat a spíše dávat testy. Přijdou mi objektivnější.

Dobrá, každý podle svého gusta. Jaký máte názor na fyzické tresty? Zavedl byste je opět?
Mně se fyzické tresty zamlouvají. Má větší efekt, když dostanete přes prsty pravítkem, než když vám učitel napíše do žákovské trapnou poznámku, kterou dítě rodičům stejně vysvětlí úplně jinak; a za vola je pak učitel... Já osobně bych fyzické tresty zavedl pouze ve výjimečných případech u některých žáků, a to po domluvě a se souhlasem jejich rodičů. Jinak to v dnešní době zavání právníkem.

Abyste měl možnost toto prosadit, musel byste se dostat někam výš, do politiky. Přejděme proto k něčemu "menšímu": Kdybyste měl možnost, chtěl byste se stát ředitelem gymnázia Hejčín, nebo ne?
Ne, ředitelem být nechci. Ředitel je úředník, manažer, učí sotva tři hodiny týdně. Ztrácí kontakt se studenty, místo učení shání peníze z kraje, stará se o dostatek učebnic. To by mě nebavilo.

Představte si, že máte možnost změnit něco na gymnáziu Hejčín, co by to bylo?
Rád bych změnil vztahy mezi lidmi. Hejčín je velká škola, řekl bych takový kolos, a tak místo trávení přestávek se svými kolegy v kabinetu přebíhám z jedné budovy na druhou. Štve mě, že neznám všechny svoje spolupracovnice, vždyť i s ředitelem si už tak akorát posílám e-maily, je to rychlejší než čekat na to, kdy bude mít čas, abych si s ním mohl promluvit. Díky tomu, že se takto odcizujeme, ztrácíme fyzický kontakt a po škole se pak roznáší různé fámy a povídačky.

Ale i přesto určitě některé učitele znáte. Který je váš nejoblíbenější?
Pan profesor Glos, i proto jsem se za ním přestěhoval do školní knihovny. Známe se již od roku 1990, učili jsem spolu i na jiné škole. Jinak si docela rozumím s mladšími kolegy.

Děkuji za pěkný rozhovor. Myslím, že všichni žáci si budou přát, abyste u učení zůstal co nejdéle.
Na shledanou.