Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pane Cimrmane, prozraďte našim čtenářům, kdy jste v sobě poprvé objevil génia a začal jste bádat?
Bylo to docela jistě při mých studiích na pražském dívčím gymnáziu, kde jsem radikálně převyšoval v technických předmětech své spolužačky. Odvažuji se dokonce tvrdit, že bych byl schopen konkurovat i studentům na chlapecké škole. Byl to vždy velký sen nás, děvčat z gymnázia Elišky Krásnohorské, že ukážeme chlapcům, jak ovládají technické předměty ženy! Bohužel bylo zjištěno, že na dívčí gymnázium tak úplně nepatřím a náš triumf tím padl.

Jste považován za geniálního vynálezce, co byl Váš úplně první vynález?
Zajímavá otázka, já sám si ji pokládám často a ještě jsem nenašel odpověď. Ale první taková, řekl bych, spíše důmyslná hračka, která mě proslavila mezi mými dětskými přáteli, byl lapač berušek. Opravdu důmyslné zařízení. Využil jsem tehdy krabičku od sirek s kupou mšicí a lepidlo. Beruška přivábena mšicemi usedla na dno krabičky natřené lepidlem a už nevzlétla. Byla to velká zábava, ovšem těžší potom bylo dostat berušku ven z krabičky se všemi nožičkami...

A co byl Váš první patentovaný vynález?
To je složité. Já měl mít tolik patentovaných vynálezů, ale někdo mě vždy předběhne. Objevy takových rozměrů a já vždy přijdu pozdě… Tak se stalo, že mým prvním a posledním vynálezem jsou dvojdílné plavky. Do podvědomí lidstva s tím nevkročím, tak se jim alespoň dostanu na kůži.

Je o Vás známo, že jste "všeuměl". Který váš um je Vám nejbližší?
Jednoznačně se považuji nejvíce za spisovatele a to především dramatických her.

Co si myslíte, že je důvodem odmítání Vašich her?
Odmítání? O čem to mluvíte? Je pravda, že se nesetkáváme vždy s ovacemi, ale jinak jsou, myslím, diváci spokojeni. Nevím to ale jistě, protože ochotníci z mého divadelního souboru si velmi oblíbili mou scénku "Vichr z hor", a tak většinou opouštíme lokály kvapem.

Proč jste se nikdy neoženil?
Věda a láska nejdou dohromady, člověk může být zasvěcen pouze jedné z nich a já si vybral vědu. Ovšem lhal bych, kdybych tvrdil, že mým životem neprošla žádná žena. Třeba Helga…ach, Helga. Krásná netalentovaná herečka. Nadbíhala mi, abych jí dal roli Vlasty v připravované hře. Dlouho jsem přemýšlel, ale nakonec jsem jí tu roli přece jen připsal. A nikdy jsem toho nelitoval, byl to velmi přínosný krok. Sice ne pro hru, ale na tom už nesejde.

Co plánujete do budoucna? Překvapíte lidstvo něčím ještě geniálnějším, než dosud?
Já si píšu seznamy, protože jsem hlava dubová a všechno zapomenu. Zrovna dnes ráno jsem připsal na začátek novou položku! Napadla mě ta myšlenka, když jsem provozoval ústní hygienu. Ještě s pastou v ústech jsem běžel zapsat si ten nápad. Tady někde…kam já jsem ho jenom…vždyť jsem si ten seznam dával do kapsy…to jsem blázen… No nic, já vám to řeknu někdy jindy, teď si nevzpomenu, kam jsem to dal.

Bylo ve vašem životě vůbec něco, po čem jste toužil a nedosáhl toho?
Víte, celý můj život provázela smůla. Byl jsem všude buďto moc brzo nebo moc pozdě. Mým snem je někam přijít včas. Taky bych chtěl co nejvíce pomoci Čechům, aby na ně císař pán hleděl s větší láskou. Oni totiž Češi jsou, jak s prominutím říkáme my, učitelé na nižších stupních základních škol, takové ty holé otloukané prdelky.

V tom se Cimrmanovi zajiskřilo v očích, jako by přišel na něco, nad čím už dlouho přemýšlel. "Jistě! Vynaleznu kráječ na chleba," vykřikl na rozloučenou a zmizel za rohem patentního úřadu. Za dva dny jsem četl v novinách rubriku "ze světa" a narazil jsem na článek "Otto Frederick Rohwedder - americký vynálezce patentoval kráječ na chleba."
Opět pozdě, pane Cimrmane.