Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dobrý den! Jsme skautská dívčí družina a společně jsme se rozhodly prozkoumat tu velkou záhadu, o které si šeptá už celá republika - že ve vodní nádrži Dlouhé Stráně žije prapodivný tvor. Přírodní úkazy nás zajímají, proto jsme se pustily do projektu, o němž nesměl nikdo vědět. A hle, podařilo se nám získat veškeré informace o tomto tvorovi, neboť nám sám poskytl tento exkluzivní rozhovor.

Včeličky: Zdravíme Vás, nebo spíše vás? Můžete nám říct, jak se jmenujete? A kde jste se tu vlastně vzali, nebo objevili?
Tvor: Nazdárek. Tak tedy jsme manželé a přistěhovali jsme se sem ze severní Evropy. Tady Straničce tam byla velká zima, bylo tedy rozhodnuto o stěhování. Mimochodem já jsem Dlouhán, hlava rodiny. No, to jsem neměl říkat, Stranička bude naštvaná... Ale ještě k tomu stěhování, jeli jsme stopem až z Finska a rozhodli se pro něco extra. Máme bydlení s výhledem do kraje. Straničko, řekni taky něco...
Stranička: Ano, s řečeným souhlasím, tady je alespoň teplo a krásný výhled. A taky zde není moc čumilů, i když teď jich tu asi přibude, ale v ČR jsou lidé docela hodní, takže se moc o svou existenci nebojíme.

Včeličky: Moc by nás zajímalo, co děláte přes den a co v noci, tedy jestli to není příliš intimní otázka...?
Dlouhán: Ráno vstaneme, snídáme traviny a drobný hmyz, nejsme příliš nároční, máme celkem malé žaludky i trávicí systém. Pak jdeme do práce. Nemůžeme bohužel dělat odděleně, ale to vůbec nevadí, Stranička je operátorkou Home Call Centra DLS a já občas vypomáhám v elektrárně jako technik. Nejlépe se cítím poblíž turbíny. Jsme manželé už 8 let a vždy si vyjdeme vstříc. Zvláště nyní máme radostné období, ale o tom vám s radostí poví Stranička.
Stranička: Na obědy chodíme do rybí restaurace U Sumců, která je v dutině břehu horní nádrže. Většinou si dáváme saláty a sem tam i malou rybku. Odpoledne relaxujeme a večer...znáte to, manželské povinnosti a romantické plavby po nádrži, dívání se na hvězdy a tak podobně. A k té radostné události...jsme nyní v očekávání. Podařilo se nám snést vejce, je však schované a dlouho bude. Asi za půl roku budeme mít potomčata. Už se moc těšíme, budou to naše první.

Včeličky: Máte nějaké spory nebo problémy s lidmi?
Dlouhán: Víte, vy lidé jste pro nás jakousi záhadou, asi tak jako my pro vás... V podstatě jsme docela mírumilovní a klidní tvorové. Naši předci byli stvůrami, ale my jsme po nich zdědili jen vzhled. Možná to někoho odradí, ale my si nestěžujeme. Nemáme rádi lidi, kteří se u našeho nového domova neumí chovat a ani ty, kteří plýtvají energií. Měli bychom žít v míru a v jakémsi společenství, řádu, který zde byl odjakživa, rovnost pro všechny a hlavně ctít svobodu slova - tím myslím, že bychom se mohli vyjadřovat například k politice apod. Ale tak, jak se dohodnu se Straničkou, stejně tak bych se chtěl domlouvat i s lidmi, férové jednání dělá dobré přátele a my rozhodně přátelští jsme.
Stranička: Moc bych si přála, aby naše potomčata mohla žít ještě dlouho po nás tak, jak to řekl taťka Dlouhán, ve férové společnosti... Moc mi vadí, jak se lidé posuzují podle vzhledu a mají vůči sobě předsudky. Když nás někdo vidí poprvé, myslí si, jaké to jsme zrůdy a že chceme každého hned sežrat, ale opak je pravdou, jsme opravdu moc hodní.

Včeličky: Myslíme, že to byl vyčerpávající rozhovor. Také vám za něj děkujeme a loučíme se s tím, že se jistě nevidíme naposledy. Mějte se rádi a někdy příště na shledanou.
Stranička a Dlouhán: Děkujeme všem, kteří mají rádi energii, neboť ta nás živí. Nezapomeňte na nás a hlavně buďte dobrými lidmi...