Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• fiktivní interview s vybraným romantickým umělcem

Pouze marně byste hledali, drazí čtenáři, poetičtějšího klavírního skladatele než osobnost, jež si ve svém nabitém dni tráveném v pařížských bulvárech našla chvíli volného času, aby nám nad lahví výtečného vína bordeauxského poskytla pár slov k nejen nedávno zkomponované Mazurce A dur, Op. 67 č. 4. Prozradím-li Vám, že v dnešním čísle vydaném osmého října 1836 budete mít tu čest setkat se s polským emigrantem ostře řezaných rysů v těch nejlepších letech, mnoho hudbymilovných dam se již dovtípí, o kom si budete moci vychutnat řádky.

Nemůžete se plést, vytanul-li Vám na mysli komponista Frédéric François Chopin, mistr černých a bílých kláves. Pojďme se společně unášet na předivu snů tkaných samotným tvůrcem klasických valčíků i mazurek.

Dzień dobry, pane Chopine. Nedá mi to, abych úvodem nevyjádřila poklonu k uvedení Vaší nejnovější mazurky, tentokráte psané v tónině A dur. Co Vás vedlo k vytvoření právě mazurky, hudby, která se ve Francii příliš nenosí?
Raději než dzień dobry preferujme v této útulné vinárně v Montmartre bonsoir, vždyť se nacházíme od mé vlasti několik stovek kilometrů daleko. Pokládáte mi otázku, na níž není snadné odpovědět. Stejně těžko by hledal vhodná slova věrný můj přítel Eugène Delacroix, kdyby musel vysvětlit, proč nazval své veledílo Svoboda vede lid na barikády, a ne jinak. Zkrátka nápad přišel nečekán, stačilo se jej pouze chopit. Navíc Vám jistě neuniklo, jak oblíbená jest mazurka v mé domovině.

Při interpretaci Vaší hudby se dostává posluchač do zvláštního opojení, připadá si takřka jako ve snu. Komponujete tak záměrně, anebo se tajemná atmosféra Vašich melodií dostaví sama?
(šibalský úsměv) Možná mi to nebudete chtít ani věřit, ale jakýsi vnitřní hlas mi našeptává, jaký tón bude následovat. Zda bude umístěn do pout notové osnovy v mezzoforte či pianu. Jakým typem úhozu by měl být zahrán. Ale zpět k původnímu dotazu. Není mým záměrem skládat mezi okovy jakýchsi pravidel panujících mezi hudebníky. Ač žijeme v devatenáctém století, stále se všichni nezbavili vlivů dob minulých, kdy byly jasně nalinkované konvence, jak tvořit melodie. Snažím se tedy obalit příběh tajemným předivem, ukrýt jej pod roušku, kterou musí každý posluchač poodkrýt sám.

Během pěti let, kdy jste opustil hranice Polska, se začínají do povědomí světa dostávat pojmy jako rubato, scherzo...spojované s Vámi. Část kritiky odsoudila první zmiňované, jako: "... Chopin zřejmě není schopen napasovat své skladby do tříčtvrtečního rytmu..." Můžete, pane Chopine, prosím uvést povahu rubata na pravou míru?
Ach jistě, že mohu, ba přímo musím. Víte (chvíli odmlka), doba je taková - řekněme - neklidná, nevhodná pro umělce. Přitom každého dalšího hudebníka, spisovatele tohle století potřebuje. Mezi Poláky i Francouzi panuje názor, že to krásné již minulo, anebo ještě nepřišlo. A právě tento lidský pocit bych rád změnil svojí tvorbou, k čemuž mi dokonale pomáhá i rubato. Kde melodie symbolizuje život jedince. Hrají ji však dvě ruce pianisty dělící se o jedinou klaviaturu. Doprovodná melodie se drží určitého řádu. Nikdy neuteče z jasně daného tempa. Bylo již ale načase, aby se zajetým kolejím někdo vzbouřil, u mne to byla a je pravá ruka hlásící o svobodu, jež jí právoplatně náleží. Avšak takový postup se nelíbí staromilcům, odpůrcům revoluce, kteří si nechtějí současný stav společnosti uvědomit, kritizují moje dílo, seč se dá. Zatímco nová generace si uvědomuje, jakými chorobami jest celá společnost prolezlá a souhlasí s celým rubatem, chápete-li mne.

Neřekla bych, jak velký duch revoluce uvnitř Vás dřímá... Přejděme teď ale k Vašemu soukromému životu. Ví se o Vás, že jste zatoužil po zakázaném ovoci, milence Franze Liszta, Amandine Dupin de Francueilové. Co Vás na této neobyčejné dámě natolik uhranulo?
(mírně se červená) Víte, poprvé jsem ji spatřil na večírku v dubnu tohoto roku. Když se mne na ni vyptával Ferdinand Hiller, neodpustil jsem si štípavou poznámku: "Sandová je nesympatická žena! Je to vůbec žena? Mám jisté podezření." Není zvykem, aby zástupkyně něžnějšího pohlaví pokuřovala z dýmky a vypila více whisky než kdejaký francouzský gentleman. Nikdy by mne nenapadlo, že George Sandová, jak si Amandine nechává říkat, napíše dvaatřicet stránek hraběti Grzymalovi o tom, jak je do mě bezhlavě zamilovaná. Prý by ukončila současný poměr s Lisztem, jen aby mohla být se mnou. Žena, která si obtočila kolem prstu Musseta i Didiera touží po společnosti obyčejného emigranta. Jen blázen by nechal takovou nabídku nevyslyšenou.

Jak hluboké vyznání o začátcích Vašeho vztahu. Proslýchá se o však i o Vaší další múze, kterou jste spatřil při návštěvě děčínského zámku hraběte Thuna. Můžete nám sdělit pár vět o této cestě do Čech, mistře Chopine?
S hrabětem Thunem setkali jsme se poprvé v Karlových Varech loňského léta. Jak se říká, padli jsme si ihned do noty. Nedlouho poté, kráčeje spolu děčínskou Dlouhou jízdou, došli jsme brzy na zámeček, kde na nás již čekal sám majitel, a můj přítel z Paříže, Lev Thun-Hohensteine. Nedalo mi to, abych sličné dcerušce hraběte nevěnoval Valčík As dur, Op. 34. Žádný románek, jak se často povídá, neproběhl.

Dokázala bych si s Vámi povídat, jak je vidno, hodiny a hodiny, avšak budu Vám muset položiti poslední otázku. Kde se ve Vás vzalo tak silné vlastenectví?
Leč se to bude zdáti možná neuvěřitelné, našel jsem jistou paralelu mezi sebou a osudem Polska. Polská sláva i utrpení neustále leží přede mnou, tak proč jej nezachytit do umění. Narodil jsem se jako občan Polska, nač popírat svůj původ?

Mnohokrát děkuj, že jste si našel chvíli volného času pro čtenáře našich novin. Dovolte, abych Vám popřála úspěchy nejen na hudebním poli, ale také ve vztahu se slečnou Sandovou.
I mně bylo ctí. Někdy příště na shledanou u další výtečné lahve vína.

Věříme, čtenáři, že Vás několik slov o panu Chopinovi přesvědčilo o velikosti jeho ducha, kterého zachycuje i ve své tvorbě. Dámy nemusí odradit, že aktuálně nepatří pan Chopin k volným partiím. Vždyť co není, může být. Doufáme, že si každý přišel na své při seznámení se s klavírním poetou. A již dnes Vám můžeme slíbit, že napříště se můžete těšit na vyzpovídání slečny Sandové.