Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Začal bych asi obvyklou otázkou. Jaké bylo Vaše dětství?
Narodil jsem se předčasně, již v sedmém měsíci. Byl jsem drobný a maminka mě musela dokrmovat vtipnou kaší. Krmila mě pravidelně pětkrát denně a podařilo se jí udělat ze mne pěkného růžovoučkého cvalíka. V mateřské školce se mi někteří živější kluci smáli, že jsem pomalý nešika. Nebavilo mě rychle běhat, neuměl jsem pořádně kotrmelce ani skákat přes švihadlo. Vždycky jsem se do něho zamotal.

A jak vzpomínáte na školní léta?
Do první třídy jsem šel s nadějí, že budu školu zbožňovat. Dostal jsem velikou modrou aktovku, sotva jsem ji unesl. Snažil jsem se dobře učit, což mi nečinilo potíže. Ale na první rodičovské schůzce řekla paní učitelka mamince, že jsem sice chytrý kluk, ale málo výrazný. Prý neprojevuji své city a jsem málo průbojný. Rozhodl jsem se změnit.

V čem ta změna spočívala?
Samozřejmě jsem se snažil přizpůsobit okolí. Začal jsem v hodinách vyrušovat, občas jsem se popral, byl jsem drzejší. Ale nejvíce mi šlo bavit spolužáky různými vtípky a hlasitým smíchem, připomínajícím vidličky sypající se po mramorových schodech.

Proč jste se po ukončení školní docházky rozhodl studovat právě na kašpárka?
Díky změně mého chování jsem si zhoršil známky, ale opravdu jen málo. Navíc mi ve škole dali přezdívku třídní šašek.

Talentové zkoušky jste složil napoprvé?
Jistě, pro vytrénovaného školního smíška a smolaře to byla hračka. Předvedl jsem jim zamyšleného senátora, který po projevu opozičního politika dostane záchvat smíchu. Přijali mě okamžitě. Studoval jsem pod vedení Bolka Polívky, který má s rolemi šašků bohaté zkušenosti.

Jak jste se po studiích uplatnil?
Velmi dobře. Přijali mě do Národního divadla v Praze. Uznali, že dokáži za málo peněz vyprodukovat hodně muziky. Na mém kostýmu vždy ušetří, stačí jen leštit rolničky na čepici. Diváci mě mají rádi, v této napnuté uspěchané době je smích vzácností, při mých představeních se však mohou smíchy i válet pod sedadly, mně to nevadí. Spíše naopak, naplňuje mě to přesvědčením, že má práce má obrovský smysl.

Co chystáte na nejbližší dobu?
Do léta bych rád nastudoval smích řehtajícího koně s IQ koně houpacího, smích zkorumpovaného starosty a smích studenta, který propadl z hudební výchovy. Dále bych se rád zdokonalil v pádech ze schodů a v uklouznutí na banánové šlupce.

Budeme Vám k tomu držet všechny palce. Děkuji za rozhovor.
Já děkuji za Vaši návštěvu a trpělivost, se kterou jste mě vyslýchal. Smíchu zdar!