Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stromy. Obyčejné stromy. Jsou všude kolem nás. Právě vycházím z našeho domu a co vidím - strom. Starý dub, jako by mne pozoroval...
Lidé si jich většinou vůbec nevšímají, přestože jsou velice důležité pro náš výskyt na Zemi - copak nevíme, že stromy produkují kyslík? Možná víme, ale nemáme čas nebo chuť všímat si stromů či s nimi dokonce pohovořit. Ale já bych to dnes ráda změnila.

"Ó strome! Drahý strome! Měl bys na mě chvilku? Odpovíš mi prosím na pár otázek? Víš, my lidé si o stromech někdy povídáme, ale zajímalo by mě, jestli si třeba také vy, stromy, povídáte o nás..." šeptám tiše do koruny toho starého dubu. Čekám. Snad mi odpoví. A v tu chvíli se listí začalo chvět, slunce zasvítilo ještě jasněji a zářivěji, na větev přisedl malý vrabec... Strom mě slyší! "Oh, děkuji ti člověče, že si příležitost naskytl mi k rozmlouvání. Již dlouho jsem s obyčejným člověkem nehovořil... Ano, i my umíme myslet, i my pouho pouhé stromy dokážeme mluvit, ale kdo nás nechce poslouchat, ten nás neslyší. Ptáček, co tu každé ráno sedává, ten se mnou povídá si, dokonce i to slunce na obloze a měsíc v noci, ale ty ne člověče, ty ne!" Smutně přikyvuji a raději se rychle ptám dál. "A jak o nás smýšlíte? Jak vidíte nás-lidi?" Strom větvemi lehce pohne, možná přemýšlí. "To je těžké. Dřív lidé schovávali se do stínu mé koruny, děti na mé větve šplhaly a zamilované páry pode mnou se skrývaly... Ach, to byly časy! Kde teď jsou... Dnešní lidé moc neznám, vím jen, že kolem mne neustále běhají, někam spěchají a čas na odpočinek pod stromem asi nemají. A když si mě vůbec všimnou, tak jen tehdy, když nemají kam odhodit plastový kelímek, sáček anebo neví, kam jinam nalepit žvýkačku.. Podívej se na mou kůru, je vrásčitá. Ale byla by mnohem méně, kdybyste se vy chovali mnohem ohleduplněji a dovedli vnímat jiné věci, než je spěch a práce." Chápu starý dub, ale copak já sama všechno zmůžu? Kéž by lidé poslechli volání tohoto moudrého stromu.. Chci položit ještě otázku, ale strom je zřejmě unavený, neboť větvičky se téměř nepohybují, malý vrabec odletěl a i slunce raději nechává strom odpočívat...
"Měj se krásně, drahý strome! Slibuji Ti, že si na Tebe také najdu více času, slibuji!"