Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• narozen 31.12.1967 v Brandýse nad Labem
• známý český spisovatel, píšící knihy na pomezí science fiction a fantasy
• již v roce 1996 oceněn Akademií science fiction, fantasy a hororu; další roky posbíral ještě prestižnější ocenění, např. cena Akademie 1997: Nejlepší domácí kniha - Cynik (Cesta krve)
• jeho knihy vycházejí v nakladatelství Poutník
• mezi jeho díla patří Cesta krve I, II, III; Divocí a zlí I, II, III, IV; Noční klub I, II a asi nejznámější Vládci strachu; nejnověji byl vydán román Stroncium (2006)
• píše i krátké povídky taktéž se sci-fi tématikou

ROZHOVOR:

Sešli jsme se v malé kavárně v historické části Prahy. On přišel včas, dokonce bez samopalu nebo upířích zubů. Vůbec nevypadá na svůj věk a rozhodně si užívá života. Mnohý čtenář si možná sci-fi autora představuje jako někoho, kdo žije mimo společnost. Ona nechápe jeho, on nemá potřebu být její součástí. V případě Jiřího Kulhánka mohu zcela jistě říci, že to je opravdu jen mýtus. Odpověděl na všechny moje otázky a tvářil se, že ho baví na ně reagovat.

Začneme pěkně od začátku, takže od dětství. Jak probíhalo?
Mno, musím se k tomu vyjadřovat? Asi bych měl. Myslím, že to vystihuje jedno jediné slovo - kluk. Prostě jsem se choval jako kluk, hrál jsem si jako kluk a v neposlední řadě i zlobil (jako kluk).

Jaké to bylo vyrůstat ve městě? Zkuste porovnat život v Brandýse s životem v Praze, kde nyní žijete?
Tak nejdřív k té první otázce. Vyrůstat ve městě je paráda. Spousta kamarádů, spousta skrytých zákoutí. Skvělé pro různé honičky a hry.
Ke druhé asi toliko: Tato dvě města jsou si dost podobná a mají mnoho společného. Mimo to, že je Praha několikrát větší, že se v ní víc krade, žije v ní víc cizinců a celkově je úplně jiná... (smích) Nevím, co bych vám na to měl odpovědět. (pořád se ještě usmívá)

Jenom tak mimochodem, co tedy mají společného?
Leží kousek od sebe a Vltava se přece vlévá do Labe. I když na soutoku má větší průtokový objem Vltava.

Snažil jste se psát už v dětství nějaké povídky nebo krátké příběhy?
Konečně otázka, ve které nevynikají moje zeměpisné neznalosti. Ano, snažil jsem se tvořit příběhy snad ještě dříve, než jsem je byl schopen nějakým způsobem zachytit. Vzpomínám si, že jsem dokonce nějaký i nakreslil, ale veledílo to asi nebylo.

Kdy vznikly vaše prvotiny?
Jak už jsem řekl, píši od dětství. Ale takové vážnější pokusy vznikly v polovině osmdesátých let. Prvním úspěchem byla nominace v Parconu v kategorii krátká povídka.

Potom už se na Vás ocenění jen valila...
(přerušení) O tom se tady přece bavit nebudeme...

Dobře, pojďme dál. Vím, že jste svobodný. Rodina Vás neláká?
Jestli jste přečetl některou z mých knih, tak pochopíte, že vztahy nemám rád. Rozhodně v nich nepřetrvají delší časový úsek. Myslím si, že toto téma není vůbec pro mě.

Jak jste se ke psaní dostal? Kdo je váš oblíbený autor?
Zase dvě otázky... Mezi mé oblíbené autory patří například: J.R.R.Tolkien, A.Sapkowski, Ludvík Souček, František Novotný, Ondřej Neff... Rád si přečtu některou z jejich knížek. Ale pořád mi tam chybí nějaká akce. Tak jsem začal psát. Pán prstenů sice trošku akce obsahuje, ale přece jenom zvuk vybuchující protitankové střely, reaktivního náboje nebo štěkot automatu zní lépe než řinčení mečů a štítů. I když v Divokých a zlých se jedna středověká bitva odehraje...

Mám zrovna rozečtenu Cestu slepých ptáků od Ludvíka Součka, ale moc mě nezaujala. Četl jste soubor sci-fi příběhů českých a slovenských autorů nazvaný Návrat na planetu Zemi? Novotný i Neff v ní mají také svoji kapitolu. Knížka vyšla kolem roku 1985.
Ano četl, hodně dobrá knížka. Něco na těch starších českých knížkách bude. Podávají takový jiný náhled na budoucnost. Možná se nám to jen zdá z toho důvodu, že vlastně vystupujeme v jejich budoucnosti. Ale rozhodně doporučuji k přečtení.

Vaše knížky mají zajímavou časovou posloupnost a vzájemně se dějově prolínají. Je těžké udržet v nich časový pořádek?
Abych se přiznal, prolínají se mezi sebou jaksi samovolně. Já to jen píšu na papír, respektive teď už spíše na nějaká digitální média... Ale jednoduché to není.

Který z vašich titulů se Vám psal nejlépe?
Všechny. Píši v pohodě, beze stresu. Já si psaní užívám a doufám, že je to i poznat.

Nepřemýšlel jste někdy o tom, že by přílišná surovost a násilí mohly odradit případné čtenáře? Nebo je naopak vybídnout k nějakým podobným činům?
Vy si nedáte pokoj... Pořád samé dvojité otázky.

Omlouvám se... Můžete odpovědět nejdříve na jednu a potom teprve na druhou. Nemusíte zároveň... (úsměv)
(smích) No dobře, pokusím se. Ale nic neslibuji... (méně hlasitý smích) Pokud čtenář nemá rád krev, tak moje knížky číst nemusí a může mu v těle kolovat třeba benzín. Ale mě se splatter líbí.
Určitě neexistuje mnoho lidí, kteří by po přečtení mé knížky necítily žádné emoce. Jedno jestli kladné, nebo záporné. A myslím, že pokud je někdo takový, že spáchá po přečtení mé knížky nějaký hrůzný čin, není to úplně vina knížky nebo mě. Knížka je pouze stimulant stejně jako film nebo PC hra. Ostatní je pouze na čtenáři, a pokud je dosti soudný, žádný takový skutek neučiní.

Poslední otázka: nosíte u sebe něco stříbrného?
A proč? Měl bych? (smích)
(J. Kulhánek píše většinu svých knížek o upírech nebo jsou jejich nedílnou součástí - pozn. aut.)

Mockrát děkuji za rozhovor a snad někdy na shledanou.
Na shledanou.

POZNÁMKA:

Tento rozhovor je smyšlený, jen autorovy reálie jsou pravdivé. Částečně snad i jeho názory.