Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Snila jste vždy o práci ve vedení knihovny?
V podstatě asi ne. Jako malá jsem měla ráda přírodu, kytičky a zvířátka. Hlavně zvířátka. Chtěla jsem být zvěrolékařka. Postupem času můj zájem přecházel na práci s dětmi. Když jsem dostala nabídku na práci v knihovně, neváhala jsem přijmout možnost pomoci dětem ve výběru literatury a pomoci jejich vzdělání. A co si budeme povídat, v té době bylo také těžké práci vůbec sehnat, a tak jsem za tuto nabídku byla velmi vděčná, určitě mi připadala velmi zajímavá.

Jaký podíl na vašem úspěšném působení ve vedoucí funkci v knihovně mělo studium?
Já jsem vlastně studovala, až když jsem nastoupila do knihovny. Měla jsem gymnázium a až když jsem začala v knihovně pracovat, dospěla jsem k tomu, že všeobecné vzdělání mi nestačí. Proto jsem si dálkově dělala knihovnickou nástavbu. Myslím si, že toto studium mě hodně obohatilo, protože knihovnická práce je dost taková specifická, řídí se určitými pravidly a ta prostě nejdou naučit. Musí tomu člověk něco věnovat. A ani ta škola nestačila, víc tomu potom dá praxe a ověřování v různých katalozích a v pravidlech.

Co je vaším dnešním obsahem vaší práce? Jak vypadá váš všední den?
To je docela těžké zodpovědět, protože každý můj pracovní den vypadá jinak. To bych Vám musela popsat nejméně měsíční práci, protože v menších knihovnách se vedoucí knihovny nezaobírá jen tím, že by řídil knihovnu, dělá prostě všechno, co je třeba. Mám na starost jak vedení knihovny, tak zpracování fondu, což je tedy katalogizace, pak se podílím na tvorbě jednotlivých akcí. Když je třeba, jsem na půjčovně. Máme pod sebou 24 knihoven, jezdím tedy i po regionu, kde je třeba zprostředkovávat knihovnickou práci knihovníkům v menších obcích.

Kam podle vás směřuje obor knihovnictví? Má nějakou budoucnost?
Obor knihovnictví má určitě budoucnost. Kam směřuje nedokáži říct. Mohla bych říct, kam by asi měl směřovat, nebo co by pro něj mělo být nejdůležitější. Za to nejdůležitější považuji to, aby lidé četli a aby děti četly. Nejde jen o to, aby četly knihy, jde o to, aby vůbec četly. Čtení nám dává to, že můžeme komunikovat, vytváří naši slovní zásobu, má bezprostřední vliv na naše uplatnění. Pokud neumíme komunikovat, pokud neumíme číst, tak i třeba ve škole se nám daleko hůře vnímají některé problémy a toto všechno je v posledních letech velice sledované, jsou dělané různé rozbory a pedagogové dospěli k tomu, že děti v posledních letech nerady čtou, neumí číst a to má i vliv na vzdělanost a na ten další rozvoj. Naším úkolem je tedy podpořit čtenářství a přitáhnout děti do knihovny. Ale důležitou roli v tomto sehrává i rodina. Pokud děti nemají doma příklad, doma nikdo nečte, je to problematické.

Myslíte si, že na to má vliv i dnešní rozvoj vědy a techniky? Už odmalička mohou sedět u počítače a hrát si různé hry...
Tak jako všechno to má své klady i zápory. Záleží asi na člověku, co si z toho vybere. Když vezmeme například ty počítačové hry. Jsou typy dětí, které si sednou k počítači a skutečně mají jen ty tzv. střílečky. Sice se nedá říct, že by je k ničemu nevedly, ony i při tomhle získávají určitou bystrost, zručnost, musí nějak reagovat. Zas na druhou stranu to má ten negativní rys, že si nedokážou vážit hodnot. Dneska zjišťujeme, že malé děti si myslí, když někomu ublíží nebo když jako někoho zastřelí, že se nic neděje, že se zvedne a poběží dál. To je jedna z věcí. Ale zase si někdo může najít počítačovou hru, která je například zaměřená na přírodu nebo může být zaměřená jazykově. Zase záleží na tom, co si to dítě vybere nebo si myslím, že nejdůležitější je to, co mu rodiče dovolí, kam ho směřují.

Podle vás mají tedy rodiče největší vliv na to, jestli děti čtou či ne?
Hlavní vliv má společnost, rodiče, škola a pak záleží také na různých institucích jako jsme my, jestli dokážou děti přitáhnout. My poskytujeme dětem různého věku knihovnické lekce, kdy se seznamují s knížkou, s prací v knihovně, s katalogama a i internetem. A tady je naše role u internetu, kdy my jim nebudeme doporučovat hry a střílečky, ale poukážeme na něco jiného, co by jim internet mohl dát. Internet sehrává důležitou roli i v čtenářství, protože ve výzkumech, co se v posledních letech provádí, se dospělo k závěru, že internet napomáhá k rozvoji čtenářství, protože lidé jsou nuceni si číst. Už i ten rozvoj techniky: když si koupím nový mobil, musím si přečíst důkladně manuál, pokud ho chci dobře ovládat nebo si přečíst návod k novému programu na počítači. To jsou takové prvopočátky, kdy nemůžeme říkat, že je to jen negativní. Určitě negativní to je, ale musíme v tom najít i to plus a ty informace na internetu jsou. A dnešní lidé potřebují jenom informace a potřebují umět číst. Myslím si, že jen zvukově a vjemově vnímat to nepostačuje.