Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. Kdo je vlastně přítel?
2. Jaké může být přátelství?
3. Pes je přítel člověka.
4. Existuje "happy-end"?
5. Může mít muž kamarádku?
6. Já přátele mám.

Přátelství je někdy víc než láska, zpívá se v jedné starší písničce. Podstatné je to slůvko "někdy". Ale vzhledem k tomu, že láska je slepá, může to být s opravdovým přátelstvím úplně jinak. Přítel je pro mě někdo, komu můžu říct úplně všechno. Vím, že je to otřepaná fráze, ale je to tak. Samozřejmě že v mnohých případech bývá náš nejlepší přítel někdo z rodiny, ze třídy nebo jen nějaká osoba, se kterou nás prostě svedl osud či náhoda. Ve všech případech si s ním musím rozumět za každé situace i beze slov, musí s ním být sranda, ale zároveň by mě měl umět pochopit a vyslechnout. Ovšem i v tom nejvěrnějším přátelství můžou vzniknout určité problémy. To si člověk až posléze uvědomí, jak je všechno složité, když se nemůže s ničím nikomu svěřit, třeba v nějakém trápení - ne nadarmo se přece říká: "sdílená bolest, poloviční bolest" - nebo si s někým zajít na pivo či jen tak posedět a popovídat si.

Myslím si, že já patřím mezi tu část populace, která si na přátele nemusí stěžovat. Ale čím to je, že někdo nemá přátele? Nevím. Snad netouží po kontaktu s jinými lidmi nebo sám nedokáže být někomu přítelem, i to je v životě strašně těžké. Když tak nad tím uvažuji, dochází mi, že člověk si hledá přesně takového kamaráda, jakým by dokázal být tomu druhému on sám. Pokud někdo na všechny tzv. "kašle", nikdy nikomu nenabídne pomoc a nikdy se o nikoho nepostará, je logické, že jeho přátele, nebo dalo by se spíše říct jeho známí, se k němu budou chovat úplně stejně.

Přátelství je skutečně v životě každého velice důležité. Takovým typickým příkladem opravdového přátelství je vztah člověk - pes. Tahle němá tvář je přece nejlepší přítel člověka a je to fakt. Já doma psa mám a můžu toto tvrzení lehce potvrdit. Už několikrát jsem se přesvědčil o tom, že když mi hrozí nějaké nebezpečí, třeba jen z legrace, vždycky mě můj čtyřnohý kamarád dokáže ochránit. Nikdy by mi nenechal ublížit. Inu v nouzi poznáš přítele, to je taky pravda. Když je člověku nejhůř a nedokáže se svěřit třeba ani vlastní rodině s nějakým problémem, tak jediným jeho posledním majákem v nouzi je jeho kamarád. Ať už se jedná o finanční tíseň, psychickou nebo srdeční záležitost, měl by pravý přítel pomoci a pokud by se jednalo o skutečně "100% kámoše", udělá to ještě ke všemu rád.

Nejvíc ze všeho mě fascinují americké filmy, kde se přátelé nejdřív musí zradit, aby si to opravdové přátelství pak potvrdili usmířením a věčným happy-endem. No, nevím. V životě to přece jen asi bývá trošku, trošičku jinak. Málokdo má totiž ten dar, že dokáže druhému odpustit i tu největší křivdu a padnout si pak do náruče. Do takové situace jsem se ještě nedostal, ale nedokážu si vlastně ani představit takovou věc, kvůli které by se můj vztah s kamarádem vyhrotil natolik, že bych mu to neodpustil. Ale zatím nemůžu polemizovat nad tím "co by, kdyby". To skutečně nejde.

Pravdou ale je, že v každém věku si nacházíme nové a nové přátele. Někdy se stane, že s kamarádem "na život a na smrt" ze základní školy si ve čtyřiceti na školním srazu nemáte co říct. Bůh ví, proč je tomu tak. Ještě mě ale napadla jedna otázka. Zdalipak může fungovat přátelství mezi opačným pohlavím? Myslím si, že budeme-li mluvit o přátelství jako v nějakém kolektivu, partě nebo tak nějak, tak může. I v mém okruhu nejbližších přátel se přece nějaké to něžné pohlaví vyskytuje. Ale pokud se zaměřím na opravdu ryze čistý a velice blízký přátelský vztah mezi chlapcem a dívkou či chceme-li mužem a ženou, netuším, zda se takový případ někde vyskytuje. Ideálním případem asi je, když jsou si partneři zároveň i přáteli. Pak je všechno, jak mám být.

Já sice manžel ještě nejsem, ale v každém případě přátele mám a jsem za to vděčný. Kdybych byl totiž na světě sám a nemohl si z nikým popovídat, asi bych skončil jako Tom Hanks ve filmu Trosečník. Povídal bych si s věcmi, až by mi z toho přeskočilo. Zkrátka a dobře, ani jsem nad tím nemusel moc přemýšlet, abych si uvědomil, že "bez přátelství je život těžký". Je to stará pravda a je podložena mnoha případy z psychiatrických léčeben na celém světě. Ten, kdo totiž nemá přátele, je vlastně ta nejchudší osoba na planetě Zemi, protože nemá ten nejcennější poklad, jaký jen může obyčejný smrtelník mít.