Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pravda, nebo lež?
Dříve než odpovím, musím se znova zeptat. Kdo je to vlastně přítel?
Nejsem naivní, abych věřila v přátelství do konce života, nebo možná i v přátelství vůbec.
Každý si pod pojmem "přátelství" představí něco jiného. Já si pod pravým přítelem vybavím člověka, kterému bych mohla říci úplně cokoliv a on by nic nevyzradil, podržel by mě v těch nejhorších chvílích, protože opravdový přítel s námi nesdílí jen naše štěstí a úspěchy, ale především naše bolesti a zklamání. Pravý přítel by nás dokázal vždy rozesmát, rozmluvit nám, když se chystáme udělat něco neuváženého a dovedl by nám nezaujatě a nesobecky poradit, protože přátelé by si měli pomáhat v dobrém i ve zlém a pravému příteli by mohl člověk úplně a bezvýhradně důvěřovat.
Většina z nás nikdy takového opravdového přítele nepotká a mnohdy za přítele považujeme kamaráda. Pro někoho je to totéž, ale kamarádi jsou lidé, které potkáváme ve škole, na ulici... Neříkáme jim vše, ale užijeme si s nimi spoustu legrace. Přátelství je víc než kamarádství. Někteří lidé mají kamarádů spoustu, berou je jako samozřejmost, což by neměli. Člověk by si jich měl vážit, protože je pozdě vážit si jich, až když je ztratí. Taky když nás zradí přítel, bolí to mnohem víc než zrada kamaráda. A jestli nás tedy přítel zradí, ukazuje se, že pravým přítelem nikdy nebyl. A tak je v přátelství těžké vůbec věřit. Skutečné přátelství, podle mě, dnes najdeme snad už jen ve filmech, knížkách o Harrym Potterovi a v pohádkách o Bobu a Bobkovi, v Křemílkovi a Vochomůrkovi, v Méďovi Béďovi a starém dobrém známém Krtečkovi. Ale ve skutečném životě? To asi sotva.
A dá se tedy žít bez kamarádů? Žít se samozřejmě dá, ale prožít život asi sotva...