Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zamyslím-li se nad otázkou, proč Češi patří k nejméně věřícím lidem na světě, napadá mě jediná odpověď: Především díky komunistické ideologii, která se zde prosadila ve druhé polovině minulého století a slovo "věřit" cenzurovala.

Již ve středověku se ve městech i na vesnicích stavěly kostely. Věřících bylo tehdy výrazně více než dnes. Klesání počtu věřících začalo po konci první světové války a pokračovalo až do konce té druhé. Rapidně klesl počet věřících po nástupu komunistů k moci, jelikož komunisté církev zakázali, neboť odporovala marxistickým myšlenkám. Spousta lidí tedy věřit v Boha přestala nebo se stáhla do ústraní. Doslova "boží boom" zažili Češi po pádu komunismu v listopadu 1989, kdy počet věřících výrazně stoupl, ale postupně začal opět klesat.

Je výhoda, nebo nevýhoda, že Češi patří k nejméně věřícím lidem na světě?
Jestli lze velký počet ateistů označit za výhodu, či nevýhodu, to opravdu nevím. Mezinárodně izolováni kvůli bezbožnosti nejsme. Myslím si, že svět by nás bral stejně, i kdyby počet ateistů a věřících byl v opačném poměru. V dnešním světě to není rozhodující faktor, tedy pokud by zde nebyl nejrozšířenějším náboženstvím islám, v tom případě by se na nás dívaly země ze západní polokoule skrz prsty.

Odpověď na otázku, kde se vzalo náboženství, není příliš složitá. Počátek náboženství lze datovat prakticky od té doby, co člověk racionálně myslí. Již pračlověk věřil v "nadpřirozeno", které ovládalo děje kolem něj. V době, kdy začaly vznikat první městské státy a říše, vznikali s nimi společně i noví bozi. Pak se narodil Buddha, Ježíš, Mohamed a jejich nadpřirozené činy daly vzniknout novým náboženstvím.
A proč lidé vlastně věří? Odpověď je snadná, protože v něco věřit musí. Každý hledá u někoho pomoc a zastání v nouzi, a proto se stamiliony lidí obrací právě ke svým bohům.

Budoucnost náboženství nevidím příliš růžově, jelikož životní úroveň na naší planetě se bude zvyšovat a lidé z Asie, Afriky a Jižní Ameriky si začnou žít v blahobytu a nic jim nebude chybět, a proto pro ně bude víra zbytečná. Ale i přesto náboženství určitě nevymizí.

Já sám jsem nevěřící a můj vztah ke světovým náboženstvím je k některým mírně záporný a k některým mírně kladný. Je pro mě velmi těžké věřit v někoho, koho jsem v životě neviděl - a zřejmě neuvidím - a v něco, o čem nemá nikdo důkazy. Mluvím teď o křesťanství, které mi není příliš sympatické. Proč může pít víno pouze římskokatolický farář? Proč dřívější církev upalovala údajné čarodějnice a kacíře? Proč křesťané věří v posmrtný život a nebeskou bránu? Proč všichni věří v oživnutí Ježíše Krista, když nikdo nemá jediný důkaz? Podobných otázek je celá řada, a proto se na křesťanskou víru nikdy nedám, neboť některé otázky jsou pro mě nevysvětlitelné.
Islám je pro většinu lidí špatným a zlým náboženstvím, ale není to pravda. V žádné kapitole Koránu není ani zmínka o podpoře sebevražedných a teroristických útocích. Teroristé a další odpůrci USA a civilizovaného světa islám "pouze" špatně pochopili. Naopak negativně se stavím proti chování k ženám. V islámském světě je žena brána jako věc, která patří muži, a to určitě není dobře.
Prozatím nic záporného jsem nenašel na hinduismu ani buddhismu, jsou to dvě nekonfliktní náboženství, jež usilují o vnitřní rovnováhu člověka. Nechtějí žádné křížové výpravy, žádnou svatou válku, ani nečekají na svého spasitele jako Židé. Chtějí pouze klidný život v harmonii a míru. A to se mi na nich líbí.
Na adresu judaismu, tedy náboženství Židů, šintoismu či lámaismu se nechci vyjadřovat, protože o nich toho příliš mnoho nevím a můj názor by nebyl přesný.

Náboženství a víra je pro věřící lidi nedílnou součástí života a je jen na nich, v koho nebo co věří. Respektuji to a nikomu se za to nevysmívám. Já věřím pouze ve tři věci: krásný život, pravé přátelství a lásku.