Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Blížící se bouřce obvykle předchází temně šedé mraky, v delším časovém úseku pak meteorologická předpověď. Mraky se přiženou znenadání a často doprovázené silným větrem. Mnohdy se může stát, že bouřka vznikne i z nevinně vyhlížejících šedomodrých mráčků. To se pak v mžiku z krásného slunného dne stane ponurá chvíle.

Bouřka si čas nevybírá, a tak nás od jarních do podzimních měsíců může překvapit téměř kdykoli. V povaze má obvykle přicházet právě ve chvíli, kdy máme rozdělanou nějakou práci nebo vůbec nejvíc věcí na práci. To nám pak nezbývá nic jiného, než si zapálit svíčky a chodit po domě s baterkou.
A co děláte vy ve chvíli, kdy na nebi problikají blesky a jsou slyšet hromy? Já například stojím u okna a počítám časovou vzdálenost mezi bleskem a následnou odezvou. Nejraději bych si v této chvíli například četla knihu, ale copak to jde? Když nejde elektřina a nemohu si rozsvítit? Samozřejmě bych si mohla svítit baterkou, ale to není ono.

Když se dívám z okna, obyvatelé všech okolních domů a bytů mají doma také tmu. Pouliční lampy nesvítí a ulici prosvítí pouze občas jedoucí auto. Venku panuje úplné ticho a nikde není nikdo vidět. Zajímalo by mě, co všichni dělají? Také stojí u okna jako já? Je zvláštní vidět vždy tak živé město najednou úplně bez života.

Nejčastěji přijde bouřka právě večer, kdy si dokončuji poslední věci do školy nebo se chystám jít spát. Tmy jsem se nikdy nebála, ba naopak. Je to pro mě uklidňující ležet na posteli a odpočívat. Ale jakmile uvidím přes záclonu probliknutí a uslyším daný dunivý zvuk, je mi jasné, že přišla bouřka. A se spaním je rázem konec.

Když to tak shrnu, bouřku mám ráda. Je zajímavé a zvláštní pozorovat celé město nebo aspoň jeho část ve tmě a tichu. Zmíněným tichem myslím ztlumený ruch jindy živoucího velkoměsta. Samozřejmě že i má obliba bouřky má své meze, a to právě ve chvíli, kdy mě znenadání překvapí a ukončí mé dosavadní, nedej bůh, důležité plány.