Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lidé ve 20. století považovali demokracii za cosi antického, to tehdy dalo příležitost novým, ale hlavně nebezpečným tendencím na odstranění ideálu svobodné společnosti. Po dlouhých a náročných bojích, složitém přesvědčování, že všechno svobodné má smysl, dnes můžeme pozorovat ideje, které nejdou ruku v ruce s těžkou prací našich předků. Ne, nemám na mysli ohrožení ze strany, která se snaží využít slabostí společnosti ke svému prospěchu. Již s napětím sleduji problém, který se rojí v centru samotné demokracie, v centru společností. Ve světě, tudíž i u nás v republice, se totiž rozmáhá ignorace demokratických principů.

Nelze však lidem něco vyčítat. K tomuto procesu byli lidé sami dovlečeni, bez svého souhlasu. Politika se stala neupřímnou, do jejího čela se dostala hloupost sama, která s nosem nahoru pošlapala veškeré tradice demokracie. Objevili se schopní lidé, ale jejich schopnost zkorodovala buď díky závislosti na pumpě třetí strany, nebo kvůli zastrčkapsářské stránce. Místo očekávané politické diskuse se politika přesunula z míst úřadů vlád do hospod, kde se pod stoly rýsuje nová tvář demokracie. Lidé to vidí, pozorují a jsou frustrováni z neustálého koloběhu špíny. Ale naskýtá se základní otázka, zda je vůbec v rukou společnosti poměry v zemi změnit. Je!

Kdyby to nešlo, nežily by generace našich prapraprarodičů ve svobodné Evropě. Stálo to ohromné nasazení i čas, než se věci daly do pohybu, ale tak jako se láska nehledá doma, nebuduje se ani demokracie bez nesmírného lidského úsilí a práce.

Člověka proto čeká ve 21. století náročný úkol. Musí se vypořádat s problémy uvnitř svobody, jinak se může stát, že již tak křehká demokracie nevydrží nápor tíhnoucích problémů. Samozřejmě musí chtít člověk sám. Ignorace politického života akorát špatnou situaci výrazně prohloupí. Tím se vina přesune i na hlavu obyčejných lidí...
A to už pak nebude žádné vy, ale my.