Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Věkový rozdíl mezi jednotlivými lidmi (generacemi) si uvědomovali již ve starověku. Zde byli starší lidé uctíváni a byli považováni za nejmoudřejší a říkali jim stařešinové. Tuto "funkci" měli, protože si mladší jedinci uvědomovali, že stařešinové jsou na světě více let, více toho zažili a víc vědí. Dalším důkazem jsou například "šamanové" různých indiánských kmenů. I tito lidé byli staršího věku a byli nejváženějšími v celém kmenu, i sám vůdce měl k nim respekt. I zde se tvořila různá seskupení starších lidí, opět tzv. "stařešinů", a k nim chodili lidé pro radu a různá vysvětlení. Ne nadarmo se říká "učení v mládí je moudrost ve stáří".
Ale tak jak to už bývá, doba se změnila a i pohled na stáří se změnil. Každý z nás se snaží vypadat mladší a mladší, lidé si těch starších neváží. Na ulici je možná pozdraví, ale za rohem se posmívají: "Podívej, jak je ten děda křivý, a hele, koukej támhle na tu babku, jaký má hrb a jak je malá, a koukej támhle na toho dědu, sotva jde...". A také v dopravních prostředcích to není o moc lepší. Starý člověk si nemá v naplněném autobuse šanci sednout, na rozdíl od minulých let, kdy byla povinnost dětí či mladšího člověka pustit sednout staršího. A když se tak nestalo, tak se mohli připravit na pořádný výprask.
Ano, tyto problémy a tisíce dalších patří ke stáří. S plynutím času se vyskytují i problémy. Starší člověk hůř vidí a slyší, špatně chodí, má různé problémy s klouby, musí mít zubní protézu, je náchylnější na nemoci... A proto homo sapiens, jediný druh na této planetě obdarovaný rozumem, udělal alespoň něco pro usnadnění stáří. Vymyslel domovy důchodců, kde se o samotné či nemocné důchodce postarají, ale zase je to dáno penězi. Když je někdo sám a má malý důchod, tak si takovéto zařízení s 24 hodinovou péčí nemůže dovolit a je pak odkázán sám na sebe. A proč? Opět kvůli penězům, protože každý chce jen na všem vydělat i za cenu bezmocných a starých lidí. Dále vymyslel různé léky na utlumení bolesti a zesílení imunity a opět za vyšší cenu, což si někteří opět nemohou dovolit.
Dalším problémem, se kterým se starší lidé setkávají, je opovrhování jimi. Nikdo si jich neváží a příkladem je rozdělování obyvatelstva na tyto skupiny - předproduktivní, produktivní a poproduktivní. Už jen ta předpona po- znamená a označuje tyto lidi za nepotřebné, neproduktivní a zbytečné. A to jen proto že někde postaví novou fabriku a chtějí jen mladé lidi, starší třeba nad padesát let prostě neberou. Mohou za to také nové technické prostředky ve firmách, jako jsou třeba počítače, na kterých oni nedokážou pracovat. Kvůli počítačům jsou třeba vyhozeni odborníci, kteří tam dělali třicet let. Řeknou jim, prostě jste staří a my vás nepotřebujeme.
Ale na druhou stranu by tito lidé měli být oporami a někdy vzory pro mladé. Jen si vzpomeňte, kdo nás jako malé děti rozmazloval, pomáhal našim rodičům, někdy něco dobrého uvařil, pod stromeček přidal dárek, ... Vzpomeňte si, co pro vás znamenali a znamenají vaše babičky a dědečkové. A oni si to také pamatují, protože "jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít".
Až si mladí lidé uvědomí, že jednou budou také staří a začnou si těch starších lidí vážit, neházet je a neodkládat mezi nepotřebné věci, tak se nám tady bude žít lépe a možná, že se na to stáří začneme i těšit. A to jen protože "zestárnout není umění - umění je to snést." Vybavíme si klid a pohodu bez práce, čas na svoje koníčky, relaxaci a hlavně spokojené dožití života. Ano, bohužel stáří přináší smrt, protože "nic není dokonalé", ale i smrt je součástí přirozeného a spokojeného života. "Není život jako život", to, že dýcháte, ještě není všechno. Prostě je jen na nás, jaký budeme mít život a jakou si zvolíme cestu ke stáří.