Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čas. Co to vlasně vůbec je? Je to jen takový malý neviditelný mužíček, který v nás přežívá? Nebo už jen známý přítel a nepřítel, který nemá nic připraveno na další den. Chodí po světě, čeká, koná důležité věci nebo naopak dělá hlavně věci nepodstatné. V každém z nás je. Je a bude dál.

Začalo to už dříve. Naše maminky na nás dlouho čekaly, než jsme přišli my děti na svět. Každým dnem jsme byli lepší. Jak dlouho nám trvalo, než jsme se naučili prvním krůčkům a povídat každému své první slůvka? Čas. Kolik času strávíme každý den ve škole, abychom se dozvěděli mnoho důležitých a pro nás potřebných věcí?

Další možností, jak si já vybavuji čas, je velký kruh, ve ktrém jsou čísla. Ano, jsou to hodiny. Jak bychom jinak poznali čas, o který přicházíme nebo plně využíváme? Hodiny nám toho umožní mnoho. Díky nim můžeme vidět, ale stejně tak dobře i slyšet čas. Vidět, jak dvě ručičky běhají každým dnem stále dokola. Vteřinová ručička stačí tak rychle přeběhnout, že si ji málokdy všimneme. Čas utíká. Sekunda, minuta, hodina, den, týden, měsíc, rok a další a pořád má v tom prsty čas. Čas, který si dělá, co ho zrovna napadne. Utíká den a podobně, možná ještě rychleji utíká noc.

Čas? Kde se jen nachází? Podle přesýpacích hodin to poznáme velmi snadno. Písek? Písečné pláže jsou pusté a jediné, co se tam nachází, je ztracený čas. Někdy v budoucnu se tu možná objeví i lidé.

A co čas v nás? Celý život je o čase. Je pro nás stejně důležitý jako srdce. I to řídí čas. Srdce tluče jako hodiny. Ale co když se zastaví? Nastane smrt a srdce přestane bít, zato čas - ten půjde dál.
Čas je nesmrtelný a hlavně věčný.