Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čeho vlastně chci dosáhnout za 10 let? Otázka se zdá být jednoduchá, ale vymyslet na ni odpověď zrovna nejjednodušší není. Myslím si, že momentálně pro mě bude nejdůležitější úspěšně zakončit studium na střední zdravotnické škole maturitní zkouškou. Doufám, že se mi to podaří a stane-li se tak, nechám si maturitní vysvědčení zarámovat a pověsím si ho u sebe v pokoji na zeď.
Rozhodně plánuji jít na vysokou školu. Vysoká škola se stala hned po maturitě mým dalším cílem. Stojím si za tím, že na vysokou školu půjdu, a proto si chci podat nejméně 4 přihlášky, abych si zvětšila šanci dostat se alespoň na některou z nich.
Nedávno jsme vedly s mámou takovou malou debatu o tom, co se chystám dělat po škole a dostaly jsme se i k již zmíněným vysokým školám. Nakonec mi máma řekla: "Vyber si to, co Tě bude bavit a hlavně něco, v čem se uplatníš." Když se nad tím zamyslím, skloubit tyto 2 věci dohromady není zrovna nejsnazší.
Profese nebo spíše obory, jež mě lákají, považuji za nepříliš reálné představy. O archeologii nebo paleontologii sním odmala, ale vím, že dokázat něco velkého nebo objevit něco úžasného, starého a vzácného závisí na neuvěřitelném štěstí. Samozřejmě jako u většiny věcí hrají podstatnou roli peníze. Financování vykopávek nějakého vědce mi připadá hodně podobné sázkám v loterii. Třeba se k archeologii přeci jen někdy dostanu. Kdo ví?
Podle mého názoru má každý člověk svůj osud předem určený. Kam mě vítr zavane nevím, ale věřím i v to, že když budu vyvíjet úsilí, můžu svůj osud změnit. Každopádně si o sobě myslím, že mé zájmy a vědomosti jsou hodně rozmanité. Velice ráda čtu a vymýšlím si své vlastní příběhy a literatura mě velmi zajímá, proto bych chtěla určitě jednou napsat a vydat nějakou knihu. Živit se po celý život jako spisovatelka bych nemohla, protože napsat knihu jen kvůli penězům nebo na povel vydavatele by mi určitě nešlo.
Také si myslím, že komunikace s lidmi mi nedělá problémy, přesto s lidmi v přímém kontaktu pracovat nechci. Zajímám se o bylinky a obor botanika se objevil i v mých úvahách kam jít dál. Dlouhou dobu se mě držela představa, že se stanu veterinářkou. Moje obrovská fobie ze psů ji zkazila. V dětství se mi přihodilo pár nepříjemných zážitků a od té doby se psů neskutečně bojím, proto je jasné, že tahle práce se ke mně nehodí. Až na ty psy ovšem zvířata zbožňuji. A podle mého názoru nejkrásnějšími stvořeními, která existují, jsou motýli, takže velmi silně uvažuji o studiu entomologie. Moje fantazie nezná hranic, a tak bych takto mohla pokračovat do nekonečna.
Během těchto deseti let určitě poletím na Nový Zéland, pokud na to ušetřím. Cestování je další můj velký sen. Poletím na Jamajku a také do Argentiny za svou tetou. Zůstanu tam delší dobu, protože se hodlám naučit španělsky a toto je nejlepší způsob, který připadá v úvahu.
Takže ve zkratce, za 10 let se vidím po vysoké škole někde na Novém Zélandu jako ekoložka vyvíjející lék na nějakou nevyléčitelnou smrtelnou chorobu...

Uzavřela bych svou úvahu následovně:
Uvažování a představování si své vlastní budoucnosti je sice hezká věc, ale představy většiny lidí bývají často hodně růžové a někdy až příliš vzdálené od reality. Myslím si, že nejlepší věc, kterou můžeme udělat, je dopředu nic neplánovat, protože to, co si naplánujeme, nikdy nevyjde podle našich ideálů. Proto doporučuji si nic neplánovat, a pouze snít. Jelikož i já jsem velký snílek a optimista, odpovídám na původní otázku: Kde budu za 10 let? Já to vím - na Novém Zélandu!